Na této straně začíná článek o rostlině:
Kopyšník tmavý - Hedysarum obscurum [= Kopyšník tmavý - Hedysarum hedysaroides]
Bílojetel pětilistý - Dorycnium pentaphyllum [= Bílojetel německý - Dorycnium germanicum]

- 425 -

i listech pýřitá. Lichozpeřené listy skládají se ze 7—13 jařem podlouhle elliptičných lístků. Bledě fialové, trochu nesouměrné (lilákové) květy, rozvíjející se od června do srpna, jsou sestaveny po 2-5 v hlávky na konci dlouhých, úžlabních stopek a podepřeny společným, lichozpeřeným listem. Lusky (f) — struky jsou růžencovitě zaškrcované a rozpadají se v články (jako u čičorky).

Vyskytuje se u nás zřídka na polích, zvláště mezi ligrusem. Domovem jest ve Španělích a Portugalsku, kdež se hojně pěstuje jako u nás jetel pod jménem serradella. Od čtyřicátých let nynějšího století pěstují ji také v některých píšečnatých krajinách Německa, odkudž i na naše role bývá občas se semeny zavlékána.

Rod 29. Kopyšník¹ tmavý (Hedysarum² obscurum L., H. alpinum Jacq., Hahnenkopf — obr. 671) podobá se celkem vikvi huňaté nebo v. ptačí (str. 366-7), od nichž však liší se těmito znaky: má lichozpeřené, mnohojařmé listy bez úponek; na stopečkách jednotlivých, v bohaté, dlouhostopečné, úžlabní hrozny sestavených kvítcích sedí listénce delší než-li jsou stopečky samy; úhledné květy s 5klaným kalichem a fialovou korunou, rozvíjející se v červnu a červenci, dospívají ve smačknuté, růžencovitě zaškrcované, při zrání v jednosemenné články se rozpadávající plody (struky).

Jest rostlinou alpských luk, která však vyskytuje se také v Čertově zahrádce v Krkonoších a ve Velké Kotlině v Jeseníku (nejjistěji na úklonech Janovických, od pramenů Moravice v pravo).

Rod 30. Bílojetel pětilistý (Dorycnium³ pentaphyllum⁴ Scop, D. suffruticosum⁵ Koch, Strauchklee - obr. 672) jest drobný polokeř, s větvemi vystoupavými nebo přímými, na spodu zdřevnaťujícími. Pětičetné listy skládají se z úzce kopinatých, hrotitých, přitiskle chlupatých lístkův a jsou přisedlé, tak že se zdá, jakoby stálo vždy 5 lístků v přeslenu. Z těchto lístků dlužno však jen 3 považovati za pravé lístky, krajní dva jsou palisty. Drobné, bílé kvítky, rozvíjející se v měsících letních, jsou nahloučeny po 8—15 v dlouze stopkaté, strboulovité okolíčky.

²) Tímto jménem (ήδύσαρον) nazývá Dioscorides jistý druh čičorky; slož. z řeck. ηδύς = sladký, příjemný + άρωμα = vůně.

³) Jménem δορύκνιον rozuměli staří Řekové nějakou jedovatou rostlinu.

⁴) Slož. z řec. πέντε = 5 + ψύλλον = list.

⁵) Lat. suffruticosus = keřovitý.