Na této straně začíná článek o rostlině:
Jehlice (rod) - Ononis
Jehlice trnitá - Ononis spinosa

- 413 -

Rod 21. Jehlice¹ (Ononis,² Hauhechel) má 3četné i nedělené listy, 5klaný kalich, jednobratré tyčinky a malý lusk více méně z kalicha vyčnívající. Jest v naší květeně zastoupena třemi, značně sobě podobnými druhy:

1. Jehlice trnitá (Ononis spinosa L., Weiberkrieg, Hauhechel - obr. 653) jinak babí hněv, na Moravě též mužská láska zvaná, jest polokeř s dřevnatým, velmi tuhým, dlouhým kořenem, z něhož vyrůstá lodyha, obyčejně červeně naběhlá a dole zdřevnaťující, rozvětvená v četné, odstálé, více méně chlupaté, trnitě zakončené větve a větévky. Listy jsou dole trojčetné, nahoře jednoduché, oboje opatřené palisty přirostlými k řapíku a alespoň po okraji horní poloviny pilovité.

Květy (F) vyrůstají od června do září většinou jednotlivě z úžlabí listů. Mají žláznatě chlupatý, 5klaný kalich a růžovou korunu, jejíž bělavá, hladká (ne-svraskalá) křídla jsou asi o polovici kratší pavézy a člunek se prodlužuje v šidlovitý zobánek. Tyčinky (a) jsou jednobratré. Vejčitý, drobný, šidlovitě zobanitý lusk (f), nanejvýš zdéli, obyčejně však o hodně delší vytrvalého, po odkvetení nemnoho se zveličujícího kalicha, obsahuje 2—3 drsná semena.

Opylení děje se takto: již před rozvitím koruny prašníky dozrávají a vysypávají pyl do přední, zobanité protažené části člunku. Sedne-li do květu hmyz, sehne křídla koruny a s nimi i člunek, následkem čehož rozšířené nitky tyčinek zatlačí pyl hodně do předu, tak že malá dávka otvorem na vrcholku zobánku člunkového vystoupí a otře se hmyzu na břicho. Povolí-li tlak, vracejí se křídla i člunek opět do původní polohy, tak že pyl může se otírati o břicho hmyzu několikráte.

¹) Také v jiných slov. řečech se tak nazývá, na př. chorv. a pol. iglica.

²) Od řec. σνωνις (σνος = osel), jak zove tuto rostlinu Theophrast; vnať její rádi prý žerou oslové.