Na této straně začíná článek o rostlině:
Vojtěška - Medicago sativa [= Tolice setá - Medicago sativa]
Tolice rozprostřená - Medicago prostrata

- 392 -

Roste hojně na suchých lukách a polních mezích. Hodí se dobře ku pěstování jako pícní rostlina v krajinách s drsnějším podnebím a kamenitou půdou.

2. Vojtěška neboli lucinka¹ francouzská (lucerka¹, lucer) (M. sativa L., Luzerne - obr. 624) vyhání z dřevnatého oddenku, na jehož koříncích bývají — jako u mnohých jiných motýlovitých - drobné, růžencovité hlízky neboli mykodomatie, četné vystoupavé i přímé lodyhy s podobnými listy, jaké má druh předch., ale ovšem většími. Stopkaté úžlabní hrozny, rozvíjející se od června až do září, skládají se z četných květů barvy nejčastěji fialové, jež opylují se týmž způsobem, jak vysvětleno bylo u druhu předch.

Lusky (f), obsahující hnědá, ledvinkovitá semena, jsou hlemýžďovitě stočeny ve 2-3 závity.

Pěstuje se hojně jako rostlina pícní (zejména pro koně) na polích; zvláště dobře se jí daří na hlubokých, vápenitých půdách. Původu jest asijského. Dostalať se za Alexandra Velikého z Medie do Řecka a z Řecka v 16. století do severní Italie, odkudž rozšířila se po ostatní Evropě, ba až do Ameriky.

Z drobnohledných hub, jež na vojtěšce nejčastěji cizopasí, buďtež uvedeny:

Uromyces striatus Schreb., působící na listech drobné, rezavé skvrny; a Erysiphe Martii Lév, vytvářející na rostlině bílé, plísňovité povlaky, v nichž později lze spatřiti drobounké, černé tečky.

3. Často vyskytuje se míšenec obou předcházejících druhů, podobný více vojtěšce, s květy ze žluta do zelena nebo fialova přecházejícími a luskami v 1— 1½ závitu stočenými, který Persoon považuje za druh samostatný a nazývá tol. zvrhlou (M. media). Jinak slove též vojtěškou písečnou, poněvadž se pěstuje s nejlepším zdarem na písčitých pozemcích.

4. Na vápenatých stráních Pavlovských hor a Mikulovských kopců, jakož i na Sv. Florianku u Krumlova v jižní Moravě vyskytuje se t. rozprostřená (M. prostrata Jacq. — obr. 625), podobná velice t. srpovité, ale jen asi 2—3 dm vysoká,

¹) Pochází tak jako chorv. lucerna z něm. Luzerne, a to nejspíše z celt. luzu, luzuen = bylina; tedy nikoliv od švýcarského města Luzernu, jak někteří mylně vykládají, domnívajíce se, že z okolí jeho se k nám dostala.