![]() | |
Úvod | Herbář Wendys |
Fr. Polívka: Názorná květena zemí koruny české, svazek 2, strana 370:
Na této straně začíná článek o rostlině:(v hranaté závorce je uvedeno jméno příslušné rostliny dle současného pojetí)
|
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
- 370 - Uromyces fabae — činící na listech s počátku žlutavé, potom rezavé, až kaštanové i docela černé, trvalé skvrny. 17. Bob1 obecný neboli b. koňský, b. sviňský (V. faba2 L., Saubone - obr. 593) má hranatou, jednoduchou, dutou, přímou lodyhu a na ní listy složené z 1—3 jařem vejčitých lístkův, opatřené střelovitými, obyčejně zubatými palisty a zakončené místo úponkami hrotem. Lístky jsou v pupenu svinuté (nikoli řasnatě složené, jako u jiných vikví). Vonné květy vyrůstají v červnu a červenci po 2-5 v krátce stopkatých hroznech z úžlabí listů; koruna jejich jest bílá, na každém křídle s velikou, sametově černou skvrnou, čímž poznává se bob na první pohled mezi všemi motýlokvětými rostlinami. Úkolem těchto černých skvrn jest asi učiniti květy hodně nápadnými. Válcovitý lusk chová v sobě 2—5 semen, která jsou dužnatou, bílou hmotou od sebe oddělena; při uzrání lusk zčerná. Opylení jest podobné jako u v. plotní (str. 362). Darwin pozoroval, že rostliny, které v době květu hmyzem nebyly navštěvovány, daly sotva třetinu semen; bylo-li však jimi často otřásáno, vyvinuly hojnost semen, jako by byly navštěvovány hmyzem. Bob obecný pochází nejspíše z krajin při Chvalinském moři, v nichž dosud prý roste planě. Náleží k nejstarším pěstovaným plodinám; pěstovaliť jej pro výživná semena již v dobách předhistorických, jak souditi lze z té okolnosti, že zrna jeho byla nalezena v kolových stavbách švýcarských. U starověkých Řekův a Římanův těšil se takové oblibě, jako žádná jiná rostlina luštinatá. Připravovaliť ze semen jeho rozličné pokrmy, jež zvláště při hostinách smutečních se předkládaly, poněvadž byl bob považován mimo jiné též za symbol smrti, snad vzhledem k černým tečkám na bílých korunních křídlech. U nás pěstuje se místy hlavně jako rostlina pícní; semeny krmí se dobře vepřový dobytek. Z nepřátel bobu sviňského zasluhuje zvláštní zmínky: Nosatec bobový (Bruchus granarius L.) — drobounký, jen asi 3 mm dlouhý, leskle černý brouček s bílými tečkami na štítku, jehož larvy po spůsobu 1 ) Vyskytuje se i v jiných řečech slov. (na př. pol. bób), souvisíc s lat. faba. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
![]() |
Pokud se obrázek dotyčné rostliny nanechází na této stránce, takřka jistě jej najdeta na stránce předchozí nebo následující. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |