Na této straně začíná článek o rostlině:
Hrachor černý - Lathyrus niger
Hrachor bílý - Lathyrus albus [= Hrachor panonský - Lathyrus pannonicus]
Hrachor chlumní - Lathyrus montanus [= Hrachor horský - Lathyrus linifolius]

354

6. Η. černý (L. niger Bernh., Orobus¹ niger L. — obr. 569) vyhání z krátkého, tlustého oddenku hranaté lodyhy ztuha přímé, větevnaté a až 1 m vysoké. Listy skládají se ze 4-6 jařem podlouhle vejčitých, tupých, vespod sivozelených lístků zakončených krátkou bodlinou, mají uzounké palisty a hlavní řapík protažen ve hrot.

Květy, rozvíjející se v červnu a červenci, s počátku nachové, později špinavě modré, jsou sestaveny v jednostranné, dlouze stopkaté, úžlabní hrozny. Semeník jest posázen červenými, přitisklými chloupečky, kdežto u druhu předch. jest lysý.

Roste v suchých, světlých, lupenatých lesích, na výslunných kopcích a na křovinatých stráních, zejména ve střední části Čech, v poříčí Labe, Jizery a Ploučnice, v horách Krušných, Brdech a hornatině berounské, jakož i v rovinách a nízkých předhořích Moravy i Slezska.

Černým slove odtud, že koruny jeho sušením vždy zčernají. Celá rostlina je proniknuta modrým barvivem.

7. H. bílý (L. albus Kittel, Orobus¹ albus L. — obr. 570) vyhání z krátkého oddenku, jehož kořeny jsou vřetenovitě nebo válcovitě ztloustlé, přímé, as ½ m vysoké, rozvětvené lodyhy, které bývají nahoře trochu smačknuty, ale jsou bezkřídlé. Listy skládají se ze 2-3 jařem tuhých, čárkovitě kopinatých, 3—4 cm dlouhých lístků, dle nichž hr. bílý od jiných hrachorů nejsnáze se poznává. Květy tvoří dlouhostopečné, úžlabní hrozny a jsou bílé, pouze pavéza bývá na hřbetě narůžovělá.

Roste na keřnatých, kamenitých stráních, výslunných a travnatých návrších a horských lukách, v Čechách v okolí Karlštejna, v středním a záp. Polabí, v poříčí Ploučnice, Bělé a střední Ohře; na Moravě pořídku v jižní části (u Čejče, Mikulova, Hodonína). Kvete v máji a červnu.

8. H. chlumní (L. montanus Bernh., Orobus tuberosus² L., O. macrorrhizus³ Wimm. — obr. 571) má plazivý, místy hlízovitě napuchlý, nasládlý oddenek barvy hlínožluté, z něhož vyrůstá lodyha jenom asi 3 dm vysoká, která jest (alespoň nahoře) úzce křídlatá a nese 2-3jařmě sudozpeřené listy zakončené hrotem; lístky jsou vejčité, až úzce kopinaté, na rubu sivozelené. Květy, sestavené po 3—8 na koncích úžlabních větviček v hroznech, jsou s počátku nachové, brzy však vadnouce zbarvují se špinavě modře. Převislé, válcovité lusky (f) posléze úplně zčernají.

Roste v některých krajinách Čech (zejména v Sudetách a horách Krušných) v horních lesích a na travnatých pahorcích. Kvete na jaře a někdy opět v srpnu. Hlízovitého oddenku ve Škotsku pojídají a připravují z něho nápoj.

¹) Orobus viz pozn. ²) na str. 349 a pozn. ³) na str. 353.

²) Lat. tuberosus = hliznatý.

³) Slož. z řec. μάκρος = dlouhý + ρίζα = kořen.