Na této straně začíná článek o rostlině:
Jírovec červený - Aesculus carnea [= Jírovec pleťový - Aesculus x carnea]
Pavie červená - Aesculus Pavia [= Jírovec pávie - Aesculus pavia]
Pavie žlutá - Aesculus lutea [= Jírovec žlutý - Aesculus octandra]

- 308 -

vinuje se z něho známá, ostnitá tobolka, která zakrněním přehrádek bývá obyčejně jen 1pouzdrá, zřídka 2pouzdrá, a obsahuje celkem 1—3 veliká, hladká, hnědá semena (kaštany) s neobyčejně velikou skvrnou pupeční; dozravši puká třemi chlopněmi (obr. 500 f₁).

Kaštan koňský přivezl poprvé r. 1588 Clusius z Cařihradu do Vídně, odkudž se znenáhla i do naší vlasti rozšířil.¹ Dlouho se mělo za to, že pochází z Asie; v novější době však bylo zjištěno, že i v Evropě jest vlastním domovem. Roste totiž dosud v severnějších pohořích Řecka na několika místech planě. Ně-

kteří se domnívají, že jest to zbytek květeny z doby třetihorní. Že i ve střední Evropě rostl jirovec za doby tercierní planě, o tom svědčí nálezy charakteristických plodů jeho ve vrstvách hnědouhelných.

Sází se s oblibou ve stromořadích, poněvadž dává pěkný stín, nehostí mnoho škodlivého hmyzu a má úhledné květy skýtající vydatnou pastvu včelám. Plody jeho lze krmiti vepřový dobytek; v Turecku krmí jimi též koně. Kůra obsahuje hojnost třísloviny, proto z ní možno připravovati léky proti horečce a nemocem žaludečním. Za to dřevo nemá veliké ceny.

2. J. červený (Ae. carnea Hayne, Ae. rubicunda Lois.) podobá se úplně předch., má však květy růžové nebo temně nachové, listy obyčejně jen 5četné a pupeny nelepkavé. Dlužno jej považovati za míšence kaštanu koňského a pavie červené. Sázívá se u nás zřídka.

3. Pavie červená (Ae. Pavia² L., Pavia rubra Poir., P. octandra³ Mill., rothe Pavie) podobá se vnějškem též docela kaštanu koňskému, má však jako druh předch, listy pouze 5četné a květy červené. Kromě toho však má červeně zbarvený kalich trubkovitý, plátky kor. nejčastěji jen 4, poněkud k sobě skloněné, tyčinky — v počtu obyčejně 8 — s nitkami rovnými, z koruny nevyčnívajícími a plody hladké, bez ostnů. Vzhledem k těmto vlastnostem považují ji někteří, ač dosti nesprávně, za zvláštní rod.

Jest původu severoamerického. Sází se u nás v novější době zvláště v libosadech a stromořadích zároveň s p. žlutou (P. lutea Poir.). Kořen a kůra obsahují mnoho

¹) V Matthiolliově Herbáři, vydaném po česku od Dan. Veleslavína r. 1596, čteme: »Jest i jiné přespolní pokolení kaštanův, kteréž jsem tuto pro krásu a spanilost jeho vymalovati dal. Takovou ratolest i s ovocem z Konstantinopole odeslal mi vzácný muž Augerius Busbequius, Jeho Mil. Císařské v Turcích legát ... Turci je jmenují koňské kaštany, protože soptivým koňům velmi prospívají.«

²) Pojmenována tak ku poctě Petra Pava, professora botaniky v Leydenách, zemřevšího uprostřed 17. století.

³) Slož. z řec. οκτώ = osm + άνήρ, ανδρός = muž (zde tyčinka), vzhledem k odchylnému počtu tyčinek oproti jírovci.