271

které jsou obyčejně 2krát delší kalicha a na konci hluboce (asi do ⅓) vykrojeny (rozeklány). Tyčinek jest 10 a mají žluté prašníky; poněvadž 5 vnějších tyčinek prašníky záhy ztrácí, dlužno pozorovati tyčinky ve květech ještě nerozvitých. Na vrcholku kulovatého, z 5 plodolistů složeného semeníku sedí 5 nitkovitých, bílých, zákališních čnělek. Diagram květu jest tudíž týž jako u kohoutku lučního (obr. 390).

Zúrodňování blizen děje se pylem cizím, jejž přenáší hmyz, hledající na dně květů medové šťávy. Aby se předešlo zúrodňování pylem vlastním, dospívají ve květě nejdříve tyčinky (a to s počátku 5 tyčinek vnějších a po nich ostatních 5 tyč. vnitřních) a když prašníky jejich se většinou vypýlily, rozvíjejí se teprve blizny, tak že jsou schopny zúrodnění. Kdežto však prašníky vnějších tyčinek záhy opadnou, tak že pylu jejich může býti upotřebeno pouze k zúrodnění jiných, starších květů, zůstávají prašníky vnitřních tyčinek ještě krátkou dobu na svých nitkách, aby jejich pylem mohly se blizny zúrodniti jaksi dodatečně. Nebyly-li totiž blizny zúrodněny pylem cizím, prodlužují se a zkrucují, až se zralými prašníky se setkají a jejich pyl na sebe naberou. Vedle úhledných květů obojakých vyskytují se na některých jedincích také o něco menší květy pestíkové, se zakrnělými tyčinkami.

Plod (f) jest válcovitá, poněkud prohnutá, jednopouzdrá, ve vytrvalém kalichu sedící tobolka, která na vnitřním sloupečku chová četná semena (f₁) a dozravši puká za slunného dne na vrcholku 10 zuby.

Pohybuje-li rostlinou vítr, mohou semena za pěkného dne ze zralých tobolek do okolí rostliny býti rozmetávána. Za počasí deštivého se zuby tobolky sevrou (srovn. obr. 439) a semenům vypadávati nedovolí; spadlať by semena, jsouce navlhčena, všecka pod rostlinu, což by budoucím rostlinkám zajisté nebylo výhodno.