Na této straně začíná článek o rostlině:
Kravinec malokvětý - Vaccaria parvoflora [= kravinec španělský - Vaccaria hispanica]
Šater (rod) - Gypsophila

- 266

a úhlednými květy, jež vyrůstajíce ve vidlanech z paždí hořejších listů skládají bohatou latu. Mají trubkovitý, mnohožebrý, často nachově naběhlý, 5zubý kalich, 5 bílých nebo narůžovělých, v předu mělce vykrojených a dolů v dlouhý nehet súžených plátků korunních se 2 zoubky mezi nehtem a čepelí (F), 10 tyčinek a ze 2 plodolistů složený semeník se 2 dlouhými čnělkami; podlouhlá, mnohosemenná tobolka dozravši puká 4 zuby.

Vedle květů obojakých vyskytují se též květy pestíkové, s nedokonalými tyčinkami a to buď na jiném jedinci anebo (vzácněji) na témže. Opylení jest podobné jako u kohoutku lučního (str. 242).

Roste dosti hojně nejraději v pobřežních křovinách; sázívá se též v zahrádkách pro okrasu a to obyčejně s plnými květy. Kvete od července do září.

Kořen její, jenž vytrvává v zemi přes zimu, obsahuje jedovatý „saponin", proto ho myši neožírají. Dříve býval vyhlášeným lékem. Nyní však užívá se ho zejména v Italii a v Řecku při praní, poněvadž rozemnut ve vodě silně pění.

Rod 11. Kravinec¹ malokvětý (Vaccaria¹ parviflora Mönch, V. pyramidata² F. Wett, Saponaria³ vaccaria¹ L., Kuhnelke — obr. 432) jest jednoletá, lysá, ojíněná bylina mající vidličnatě větvitou, 2—5 dm vysokou lodyhu s napuchlými kolénky a vstřícnými, přisedlými, kopinatými listy. Květy, objevující se v červnu a červenci, vyrůstají na dlouhých stopkách ve volném, vidlanovitém květenství. Mají vejčitý kalich s 5 křídlatě vyniklými křídly, která zabraňují čmelákům kalich prokousnouti a dostati se k medu ze spodu, 5 růžových, v dlouhý nehet znenáhla súžených plátků s předním okrajem jemně zoubkovaným (F), 10 tyčinek a vejčitý, ze 2 plodolistů složený semeník o 2 čnělkách, z něhož dozrává tobolka (f) otvírající se na vrcholku 4 zuby.

Jako u druhů předch. i jiných tohoto řádu, vyskytují se i zde kromě květů obojakých též květy pestíkové, s nedokonalými tyčinkami, a to obyčejně na jiných, zvláštních rostlinách, řidčeji na témž jedinci vedle květů obojakých.

Roste v některých krajinách jako plevel na polích, nejraději v obilí a luštěninách, v Čechách zejména v severnějším okolí pražském (k Labi), v nížinách středního a západního Polabí a krajině teplicko-žatecké, na Moravě různu v části střední a jižní, ve Slezsku v okolí Těšína a j.

Pozn. Odrůda s velikými kor. plátky, jejichž čepel jest zřetelně vykrojena a přesahuje kalich alespoň o polovici, považována některými botaniky za samostatný druh — k. velkokvětý (V. grandiflora Jaub et Sp.), byla pozorována v Doubickém lese u Sadské (poprvé r. 1888 K. Polákem a prof. Čelakovským), v okolí Prahy, Čes. Lípy i j.

Rod 12. Šater¹ (Gypsophila,⁴ Gypskraut) má pouze 2 čnělky, kalich bez šupinovitých listenů (kalíšku) a korunu bez pakorunky (výrostků mezi nehtem a čepelí).

1 ) Jest prý dobrou pící kravám (= vacca).

2 ) Lat. pyramidatus = jehlancovitý.

3 ) Viz pozn. ⁵) na str. 265.

4 ) Slož. z řec. γύψος = sádra + φίλος = přítel, tedy bylina rostoucí nejraději na sádrovité půdě.

5 ) Jest vzato (dle Jungmanna) z ruského.