Na této straně začíná článek o rostlině:
Silenka ušnice - Silene otites
Silenka rozsochatá - Silene dichotoma

jednostranný, poněkud převislý, vijanovitý hrozen. Mají válcovitý, za plodu nafouklý kalich a 5 nedělených, bílých nebo narůžovělých plátků se 2 špičatými hrbolky mezi nehtem a čepelí.

Vyskytuje se v některých krajinách zplaněle mezi obilím a lnem, v Čechách zejména ve vých. Polabí, v horách Kladských a Orlických, v poříčí Ploučnice a. v Jindřichohradecku, na Moravě v studenějších pahorkatinách severnější části, ve Slezsku v okolí Těšína, Vidnavy a j. Květy rozvíjejí se v měsících letních. Byliny této užívali staří proti uštknutí zmijí.

7. S. ušnice¹ (S. otites¹ Sm., Ohrlöffel-Klebnelke - obr. 410) vyhání z vytrvalého oddenku hustou růžici přízemních, kopisťovitých listů a několik jednoduchých, ztuha přímých lodyh s listy čárkovitě kopinatými. Drobné květy (F), rozkvétající od června do srpna, vyrůstají z paždí hořejších, vstřícných, zakrnělých, oddálených listů v krátkých vidlanech, tvoříce štíhlou, konečnou latu. Mají trubkovitý kalich a 5 malých, žlutavě zelených, nedělených plátků bez výrostků i bez hrbolků na spodu čepele. Jest bylina dvojdomá; jedinci s květy prašníkovými jsou však mnohem hojnější nežli jedinci s květy pestíkovými. Zřídka vyskytují se také květy obojaké a to protandrické. Přenášení pylu obstarává hmyz, ale také vítr.

Roste na pustých pahorcích a písečnatých půdách, v Čechách hlavně v Polabí, v širším okolí pražském, v krajině jičínsko-boleslavské, v poříčí Ploučnice a v Krušných horách, na Moravě zvláště v části jižní a střední (hojně na př. v okolí Znojma).

Ze vzácných druhů silenek naší květeny zasluhují zmínky tyto:

8. S. rozsochatá (S. dichotoma Ehrh. — obr. 411), podobá se květy s počátku nícími s. nící, ale postranní osy jejího vidlanovitého květenství přecházejí v řídké, dlouhé vijany; kromě toho jsou květy jen kratičce stopkaté.

¹) Z řec. ώτίτης = ušní boltec, vzhledem prý ke tvaru přízemních listů; také polsky slove usznica.