- 179 -

perforatum¹ L., Hartheu, Johanniskraut — obr. 291) vyhání z vytrvalého oddenku ztuha přímou, lysou, oblou, po obou stranách smáčknutou lodyhu, která jest porostlá vstřícnými, podlouhle vejčitými, celokrajnými, okrouhlým spodem přisedlými, prosvítavě tečkovanými, jako jehlou propíchanými listy a nahoře se latovitě rozvětvuje. Z paždí listů vyrůstají obyčejně listnaté větvičky.

Jasné tečky na listech mají původ v četných olejných žlázkách, jež v listech jsouce roztroušeny prosvítají. Těkavý olej v žlázkách obsažený dodává listům hořké chuti a tím třezalku mnohým býložravým zvířatům znechuťuje.

Květy (F) jsou sestaveny v bohaté kytkovité latě složené z vidlanů a šroubelů. Jsouce pravidelné mají 5 kopinatých, špičatých, vytrvalých lístků kališních (k), které jsou 2krát delší semeníku, 5 zlatožlutých, nejčastěji nesouměrných, po jednom okraji pilovitých plátků (c), které se v poupatech spirálně kryjí a bývají po krajích posety černými, žláznatými tečkami. Tyčinek bývá 40—60; mají na zadní straně prašníků černou, pryskyřičnou žlázku a jsou dole nitkami srostlé ve 3 svazky. Poněvadž považujeme s morfologického stanoviska tyčinky za přeměněné listy, dlužno každý svazek tyčinek považovati za list složitý, jehož lístky (úkrojky) vyvinuly se v tyčinky.

Černé tečky na plátcích korunních jakož i černé žlázky na hřbetní straně prašníků obsahují červené barvivo, proto rozemneme-li květ (zvláště dokud jest mlád), zbarvíme si červeně prsty.

Svrchní pestík (F₁) skládaje se ze 3 plodolistů má 3 rozpřažené čnělky a dospívá v 3pouzdrou tobolku (f) s četnými semeny, jež upevněna jsou ve vnitřních úhlech pouzder (obr. 292). Dozravši tobolka otvírá se přehrádkosečně třemi chlopněmi.

Zúrodňování blizen děje se nejčastěji pylem cizím, který přenáší rozmanitý hmyz, ale také pylem vlastním. Jsouť tyčinky nestejně dlouhé a dospívají (dle Kernera, Pflanzenleben II. str. 338) v různých dobách: vnější, kor. plátkům nejbližší jsou nejkratší a rozvíjejí se nejdříve; po nich dospívají tyč. prostřední a naposledy tyč. nejvnitřnější, které jsou nejdelší, tak že zralé prašníky jejich mohou se dotýkati blizen, zvláště když odkvétající plátky kor. se poněkud zavírají a prašníky stlačují

jakou jinou rostlinu. Někteří odvozují je z řec. υπό = pod + ερείκη = vřes, tedy tolik jako bylina mezi vřesem rostoucí; jiní od řec. νπερ nad + είκων = představa, t. j. rostlina s léčivou mocí nad pomýšlení znamenitou.

¹) Lat. perforatus = provrtaný, vzhledem k prosvítavě tečkovaným listům.