Na této straně začíná článek o rostlině:
Devaterník obecný - Helianthemum chamaecistus [= Devaterník velkokvětý - Helianthemum grandiflorum]
Devaterník douškolistý - Helianthemum vineale [= Devaterník šedý - Helianthemum canum]

- 175 -

vejčitými, celokrajnými, chlupatými, vstřícnými listy, které bývají po kraji trochu ohrnuty a mají úzké palisty. Úhledné květy, asi téže velikosti a podoby jako květy známé mochny husí, sestaveny jsou v konečných, chudých vijanech. Mají 5 lístků kališních, z nichž jsou 3 široké a 2 úzké (které považují někteří za listeny a jež mohou též docela chyběti — obr. 287), 5 žlutých (zřídka bílých) plátků kor., na dolejšku s pomorančovou skvrnou, a četné tyčinky srostlé nitkami zcela na spodu v 5 svazečků.

Kulovatý svrchní semeník, složený ze 3 plodolistů, nese na vrcholku rovnou čnělku s paličkatou bliznou, která tyčinky poněkud převyšuje a dospívá v mnohosemennou tobolku s 3 nástěnnými semenicemi; ta dozravši puká na hřbetech plodolistů ve 3 chlopně (obr. 286f).

Květy rozvíjejí se od května do července pouze za slunečna obracejíce se ke slunci: ráno k jihovýchodu, v poledne k jihu a na večer k jihozápadu. Před deštěm a na noc se zavírají a sklánějí k zemi, aby pyl netrpěl vodou (rosou) a aby se z nich nevyzařovalo příliš mnoho tepla do chladnějšího vzduchu. Ač již druhého dne útlé koruny vadnou a opadávají, přece to trvá značně dlouho, nežli celá rostlina odkvete, poněvadž rozkvétá květ po květu. Opylení obstarává hmyz, kterému rostlina nemajíc medu poskytuje hojnost chutného pylu. Kromě toho však zúrodňují se blizny též pylem vlastním, zvláště za nepříznivého počasí, kdy hmyz mnoho létá.

Roste hojně na pokrajích lesů, travnatých kopcích, výslunných stráních, suchých lukách a mezích.

Dříve užívalo se této byliny v lékařství a místy dávají ji venkované dosud na rány. V okolí Rožnova jde pověst, že přivábí dívce, která se v odvaru jeho devětkrát umyla, mnoho milenců.

Pozn. Na Velikém Kotli mor. Jeseníku roste odrůda s většími, bledožlutými květy, jichž bývá nanejvýš 5 a širšími listy pokraji neohrnutými — d. velkokvětý (H. grandiflorum DC.); a u Chuděnic v Pošumaví byla pozorována odrůda s listy lysými — d. lysý (H. glabrum Koch).

2. D. douškolistý (H. vineale¹ Pers., Cistus² canus³ L. - obr. 288) podobá se celkem druhu předcházejícímu, jest však ve všem drobnější a má listy — po

¹) T. j. rostoucí ve vinicích (= vinea). — ²) Z řec. κίοτος = cist, viz pozn. ¹) na str. předcházející. — ³) Lat. canus = šedý.