Na této straně začíná článek o rostlině:
Tařice skalní - Alyssum saxatile [= Tařice skalní - Aurinia saxatilis]
Šedivka šedivá - Berteroa incana [= Šedivka šedá - Berteroa incana]

124

vejčité listy, které příštím rokem opadávají, tak že lodyha jest dole nahá a posléze tamtéž zdřevnatí. Lodyha i listy (zvláště na rubu) jsou porostly přitisklými, hvězdovitými chlupy (š). Květy, poněkud vonné, mají opadavý kalich a zlatožluté (nebělající), nahoře vykrojené plátky kor., které se po vypylení prašníků zvětšují, aby květenství bylo nápadnější. Nitky delších tyčinek jsou v dolních 2 třetinách křídlatě rozšířeny: kratší tyčinky mají též křídlaté výrostky, ale jen na spodu (F). Okrouhlé šešulky (f), od hvězdovitých chloupků šedivé, jsou zakončeny rovnou čnělkou skoro tak dlouhou, jak jsou samy.

Roste na suchých, keřnatých stráních, mezích a skalách, zejména v sev. polovině Čech a ve střední i jižní Moravě. Kvete v máji a červnu.

4. T. skalní (A. saxatile L. - obr. 205) vyhání z vytrvalého oddenku růžici podlouhlých, celokrajných nebo mělce zubatých, šedě plstnatých listů a chudolisté, nahoře větevnaté, 1—3 dm vysoké lodyhy, které později na spodu zdřevnatí a od starých listů jsou šupinaté. Květy, rozvíjející se již v dubnu a květnu, mají zlatožluté, mělce vykrojené plátky korunní (c) a jsou sestaveny ve zkrácených (chocholičnatých), hustých hroznech, které ani po odkvetení se neprodlužují. Tyčinky (a) mají na spodu tupý zoubek, který zvláště na kratších tyčinkách jest dobře vyvinut. Šešulky (f, f₁) jsou lysé a čnělky jejich mnohem kratší než u druhu předcházejícího; v každém pouzdře jsou 2 semena.

Roste nejraději na skalních úklonech, v Čechách zvláště v okolí pražském, v západním Polabí, v Krušných Horách, v pořičí střední Berounky, střední a dolní Otavy, jakož i nejhořejší Vltavy a Malše, na Moravě na Pavlovských a Mikulovských kopcích, v údolí Dyje, u Adamova a j.

Rod 20. Šedivka neboli tařice¹ šedivá (Berteroa² incana DC. -Alyssum¹ incanum L., Farsetia³ incana R. Br., Graukresse — obr. 206) jest 2letá (snad i vytrvalá), až přes ½ m vysoká bylina, všecka od hvězdovitých chloupků šedivá. Lodyha obyčejně rozvětvená jest porostlá listy kopinatými, většinou celokrajnými. Květy (F) mají opadavý kalich a bílé, hluboce rozeklané kor. plátky; nitky delších tyčinek jsou křídlatě rozšířeny, nitky kratších tyčinek mají na spodu zoubek, jenž určuje hmyzu směr, kudy musí sosák vnořiti, aby co nejvíce pylu na hlavu si nabral. Elliptičné, rovnoběžně s přehrádkou smačknuté a rovnou čnělkou zakončené šešulky (f, f₁) jsou šedoplstnaté a k ose přiloženy; na rozdíl od ostatních tařic chovají v každém pouzdře 6—8 semen.

¹) Viz poznámky na str. 122.

²) De Candolle pojmenoval tuto bylinu po svém příteli, Jos. Bertero-ovi, jenž cestoval po jižní Americe a objevil tam mnoho nových rostlin. ³) F. Farseti byl botanik benátský.