Borka (rhytidoma)
- odumřelá, povrchová vrstva dřevnatého stonku (kmene) nebo kořene, často typicky tvarovaná a odlupující se. Někdy bývá nesprávně nazývána kůrou.
Borka vzniká ve vrstvách nacházejích se vně korku, který z vnitřních částí stonku nepropouští živiny, takže tato pletiva odumírají. Na tvar a strukturu borky má zásadní vliv felogen. Pokud si felogen udržuje funkčnost po celý život dřeviny a rozšiřuje se úměrně s rostoucím obvodem kmene, je borka hladká jako např. u buku (Fagus). Častější je však případ, kdy původní felogen časem odumírá a nový se vytváří hlouběji ve stonku, obvykle nepravidelně, nesouvisle a v různých hloubkách. V takových případech vznikají různě rozbrázděné a často dosti mohutné vrstvy borky, které dále praskají a pukají při pnutí vzniklém postupným mohutněním kmenu. Borky některých dřevin jsou natolik charakteristické, že je často možné jen podle jejich vzhledu určit, o jaký druh se jedná.
| Borka buku lesního (Fagus sylvatica): |
 |
| Borka dubu letního (Quercus robur): |
 |
| Borka habru obecného (Carpinus betulus): |
 |
| Borka jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior): |
 |
| Borka javoru mléče (Acer platanoides): |
 |
| Borka modřínu opadavého (Larix decidua): |
 |
| Borka ořešáku královského (Juglans regia): |
 |
| Borka smrku ztepilého (Picea abies): |
 |
| Borka tisu červeného (Taxus baccata): |
 |
