Pelyněk cicvárový1 (Artemisia2 contra3 L., Art. cina4 Berg.) jest polokeř vyhánějící z dřevnaté spodiny slabé, prutovité, as 5 dm vysoké větve, které jsou porostlé dole listy záhy vadnoucími, většinou 5dílnými o uzounkých úkrojcích, výše listy většinou trojdílnými, nahoře listy namnoze jednoduchými, a zakončují se štíhlými, přetrhovanými klasy drobounkých, elliptičných, jen asi 3 mm dlouhých, 2-4květých, žlutozelených, přisedlých úborů.
Náležíť pelyněk cicvárový jako všecky druhy našich pelyňků k rostlinám úborovitým neboli složnokvětým (Compositae).
Pelyněk cicvárový roste v západní Asii v poříčí řeky Syr-Darjy neboli Jaxartu. Tam Kirgisové sbírají jeho drobné úbory, pokud se ještě úplně nerozvily, a prodávají je pod nesprávným jménem cicvárového semínka obchodníkům, kteří je potom dopravují v balíkách nebo v pytlích dále do Evropy. Hlavní trh na cicvárové „semínko" jest v Nižním Novgorodě.
Cicvárového semínka, jemuž v lékárnách říkají semen cinae nebo semen contra, flores cinae, užívá se s medem nebo s cukrem k vypuzení cizopasných červů, zejména škrkavek. Obsahujeť zvláštní látku - santonin (C15H1803), jenž mu dodává hořké chuti a jest škrkavkám tak odporný, že odcházejí z těla. Pro děti se zavářejí „semínka" do cukru (flores cinae conditae), nebo se pro ně připravují pokroutky, které obsahují určité množství santoninu.
V novější době předpisují lékaři na vypuzení škrkavek pouhý santonin, jehož dobývají v továrnách netoliko z úborů, nýbrž i z nati pelyňku cicvárového, zejména v turkestanských městech Taškendě a Čimkentu.
1Zkomoleno z persk. jeho pojmenování džadvar.
2Tak zvali pelyněk už starověcí Řekové.
3Lat. contra = proti (rozuměj červům).
4Jest slovo novolat. vzniknuvší zdrobněním z vlašsk. semenza, sementina, z čehož lat. semen cinae.