Lathyrus tuberosus - hrachor hlíznatý
Slovensky: Hrachor hľuznatý
Čeleď: Fabaceae - bobovité (motýlokvěté, luštinaté)
POPIS:
Vytrvalá, 20 až 120 cm dlouhá bylina s podzemními výběžky a hlízkami. Lodyha poléhavá nebo popínavá, hranatá, nekřídlatá, lysá. Listy pouze s 1 párem lístků a větvenou úponkou, lístky krátce řapíčkaté, podlouhlé, obvejčité nebo kopinaté, palisty střelovité až čárkovitě kopinaté. Květy uspořádány v stopkatém, 2 až 6květém hroznu, červené, vonné. Kvete v V až VIII.
STANOVIŠTĚ:
Pole, meze, náspy, příkopy, trávníky, parky, rumiště, na půdách vlhčích, zásaditých, vápnitých, hlinitých, výživných, stanoviště slunné až polostinné.
ROZŠÍŘENÍ:
V ČR hojně v teplých oblastech, v pahorkatinách roztroušeně, v některých oblastech vzácně nebo zcela chybí (např. jižní Čechy) a stejně tak i ve vyšších polohách (max. asi 780 m n.m.). Celkově roste v téměř celé Evropě vyjma jihu Pyrenejského poloostrova, ve Velké Británii jen druhotně, na východě roste po Jenisej.
UŽITÍ:
Hlízky hrachoru hlíznatého jsou jedlé a to jak syrové, tak i po uvaření nebo po upečení. Mají údajně chuť podobnou chuti lískových oříšků nebo jedlých kaštanů. Rostliny lze samozřejmě i pěstovat, množí se buď semeny nebo přímo hlízkami, které se sází na jaře nebo na podzim. Hlízky se sklízí ve stáří 3 až 4 roků.
