Vytisknout
Kategorie: Český herbář z roku 1899
Zobrazení: 5302

Chabara širolistá (Alchornea latifolia). Strom 20 stop vysoký; větve rovnovážné; listy vejčité, zoubkované, 2 - 3" dlouhé; má květy samčí i samicí; roste na Jamaice. Kůra její, alkornok zvaná, jest hořká a trpká; užívá se proti souchotinám. Též v jiných plicních neduzích používá se s prospěchem léku tohoto. V novější době spojuje se odvar kůry této s chininem, čímž stává se tento příhodnější k užívání.

Chaluha (řasa, Fuccus). Známo několik druhů. Uzlatá nalézá se v moři severním; bublinatá v moři atlantském, severním, baltickém a j. Popel z téže potřeboval se jindy proti krticím. Chová v sobě mnoho jodinu, který hlavně z této rostliny se připravuje. Bezpuchýřná, podobá se předešlé; nachází se v moři severním na břehu Ameriky neb Evropy. Pilatá v moři severním i středozemním. Všecky tyto druhy chovají v sobě zvláštní prvek chaluzík (jod) a z té příčiny podnes užívá se jich proti voleti, napuchlým žlázám a krticím.

Chebule (Colomba) [Tinospora sinensis ?] má kořen větevnatý, šťavnatý, těžký, 3-4 ctm. tlustý, žlutý, jenž má chuť hořkou a s prospěchem používá se proti průjemu a též úplavici, jakož i se chválí účinek jeho proti slabosti ústrojí zažívacího.

China [chinovník, Cinchona calisaya] jmenuje se obyčejně kůra stromu nebo keře, jenž roste v cizích krajinách, nejvíce v Americe. Rozeznává se veliké množství druhů, z nichž ten který objevuje se co statný a veliký strom. Nejen kůra, nýbrž i listy a květy toho či onoho druhu vyznačují se hořkou chutí.

Všecky druhy kůry stromů a keřů, jichž pro množství uváděti nelze, obsahují tak zvaný chinin. Ovšem obsah, co se týká jakosti a množství, není u všech stejný. Lučebním zkoumáním objeví se ve všech druzích mimo obyčejných látek barvivo, oleje, gumi, škrob, kyselina a rozličné alkaloidy.

Z kůry té, do Evropy přivezené, vyrábí se větším dílem chinin, cinchonina a j. Kůra dává se jako prášek nebo odvar.

Co prášek málo, poněvadž nesnadno se ztráví; obyčejná dávka 10 gr., při zimnici 30-60 gr.

Vařením dobývá se výtažek (extrakt), účinný, líhovitý výtažek; pak jednoduchá i slizovitá (líhovitá) tinktura a víno vůbec oblíbené.

Nejdůležitější pro lékaře jest chinin, jenž tvoří malé hlatičky, jehličky; k rozpuštění svému potřebuje 740 částí vody; má-li se dělati míšenina nějaká (mixtura), přidá se několik kapek kyseliny sirkové.

Chinin co lék dává se ve větších částkách proti zimnici vůbec; též proti čivním neduhům; proti tlučení srdce; občasné dýchavičnosti.

Chinin podává se též při hostci v kloubech a údech, co posilující prostředek v rozličných nemocích, při slabosti, hubenosti, při dráždivosti čiv, proti přílišnému pocení; proti slabému žaludku, když po jídle pociťujeme obtíže, slabost, ospalost, nebo když v životě bolení se objevuje, což také po pití se stává.

Také nadýmání, průjemy, povstalé z ochablosti a slabosti střev, léčí se chininem; též výtoky semene (poluce); rovněž užívá se proti neduhům sleziny, zvláště proti píchání na straně, proti slabosti, krvotoku a j.

Nápoj upraví se takto: 2-3 It. tlučené kůry dá se do Itr. vína, což se otřásá často, pak se toho denně užívá několikrát malá lžička.

Prášku chinového 1 lit. svaří se s odvarem anýzu a užívá se po lžíci; též se při zánětu dává zevně co obkladek.

Proti zimnici užívá se prášek a sice každou hodinu na špičku nože. Jestliže ho žaludek nesnese, užívá se tinktury, která jest sice slabá na zimnici, a proto jest lépe vzíti výtažek, jejž obdržíme, když prášek vaříme a pak necháme odpařiti, až to náležitě zhustne. 1 unce prášku vaří se deset minut v půl mázu vody, a procedí se; denně se toho užije 1-2 unce.

Též nalíti lze 1 litr vody na 1 unci prášku, což nechá se 24 hodin státi; pak se toho požívá denně 3-4 unce.

Víno chinové, pro starce, upraví se takto: piliny železné, nerezovaté a kůra chinová, jemně utlučená, každého 1 unce, polije se francouzským bílým vínem, nechá se to 24 hodin v mírném teple; víno pak se slije a smíchá s pomerančovým syrobem. Essence k posilnění upraví se takto:

Vezmi 4 unce na prach utlučené kůry chinové, půl unce kořene hořce a půl kůry pomerančové, krájené, nech to v teple 6 dní (v písku), proceď a vytlač. Ráno a večer užije se 1 lžíce té essence v trošku vody.

Rosol posilující shotovuje se také z chiny; též léky proti žaludkovým křečím. Největší služby koná chinin při horečce. Ovšem, aby se někdo pouštěl sám do léčení nemoci tak těžké, nelze raditi nikomu; povolati dlužno lékaře. Co raditi však možno každému takovému nemocnému, jest přísná dieta, to jest střídmost a pořádek v jídle a pití.

Ve zvěroléčitelství užívá se chiny uvnitř i zevně jakožto léku posilujícího, ale že jest to lék příliš drahý, obmezeno jest upotřebení jeho pouze na jednotlivé případy, kde hospodář nelituje vydání.

Užívá se chiny při špatném zažívání, průjemu, chudokrevnosti, vodnatosti a j., zvláště zakládá-li se neduh na slabosti čiv.

Výborně prospívá při zimnici a horečce; také jakožto kazijed se radí. Dává se odvar, 30 gr. kůry a 350 gr. vody svaří se na 250 gr. Výtažek (extrakt) užívá se místo kůry v dávkách 0,01-1,0 gr. denně, 3-4 pro menší zvířata; bud jako pilule, nebo lektvař. China prospívá často i v případě takovém, kde by se hodil lék jiný, zvláště proti vodnatým otokům na spodní části hrudi a břicha nebo na končetinách se hodí výborně; také proti chronickému katarrhu střev u mladých zvířat, spojen-li s ochablostí. Dává se také tinktura, upravená se slabým líhem.

Chleboň (Artocarpus) [chlebovník] jest štíhlý strom, rostoucí na ostrovech tichého moře. Má plod velký as jako pomeranč nebo hlava lidská, jenž váží 3-4 libry, obsahuje dřeň moučnatou, jež pečením stane se chlebu podobna. Strom má ovoce po 8-9 měsíců, 3 stromy vystačí na vyživení jednoho člověka v tom čase. Rozeznává se několik druhů, jež rostou vesměs v teplých krajinách. Kořen užívá se proti úplavici, odvar pilin z dříví jeho čistí krev; popel s olejem smíšený dává masť na lišeje. - Také proti průjemu a jiným nemocím se užívá. V Brasilii rostoucí druh má listí, jehož užívá se proti ztrnutí údů a bolestem v nich; též proti oteklinám a zhmožděninám.

Chmel (Humulus) [Humulus lupulus, chmel otáčivý] jest ovíjavá, mnoholetá rostlina s lodyhami 20-40 stop vysokými; listy jsou pilovité, nahoře jakož i lodyha, drsné. Květy prášníkové jeví se v úžlabních a konečních latách, pestíkové ve vejčitých jehnědách, z nichž povstane šištice, obsahující malé nažky a silně páchnoucí, kořennou hořkou chutí vynikající zrnečka (mouku chmelovou).

Roste v písčitých krajinách v místech před větrem chráněných. Rozmnožuje se odnožemi.

Hlavní užitek jeho jest ten, že se vaří z něho pivo. V lékařství potřebuje se proti vodnatelnosti, špatnému zažívání, vařen ve víně proti žloutence. Mladé letorosty chmelové požívají se z jara co salát (zelenina).

Chmerek (Scleranthus) roste na teplých písčitých, vápenitých místech v Evropě, kvete od máje do září; lodyha jest 3-4' dlouhá - listy zeleně modravé; nať rozmačkaná potřebuje se na vředy rakovité; na kořenu nalézají se všice, jež potřebují se k barvení.

Choroš (Polyporus), houba hříbovitá, má rouško s kloboukem stejnorodé a srostlé, děrami zvrtané, přehrádkami rozdělené. Rozeznává se množství druhů. Šupinatý (P. squamosus), díry obšírné, 4-6hranné, plástev přestírající; ojedinělý, obyčejně trsnatý; roste na pařezech stromů, jest velmi červotočivý, k jídlu se méně hodí. Ovčí (kozák, P. ovinus), díry drobné, třeň jednoduchý, klobouk asi 3" široký, hladký, dužnatý, křehký, bělavý, někdy hlízovitý. - Roste v borech horních a jest jedlý.

Slepák (P. tuberaster) roste na vrších v Itálii, stebélka mnoholetá, houbovitá; slepuje ztuha kamínky a vše, co se v zemi nalézá, čímž povstanou tak zvané kameny houbové, jež ve sklepě uložené a zachované ve vlhku dávají po celý rok houby; jest to houba velmi dobrá. Oříš (P. umbellatus), díry drobné, trsy 4-8 lib. těžké, jakoby z jedné houby složené; třeň dole 2-4" tlustý. Roste u nás v jeseni na trouchnějících kmenech listnatých. Sbírá se pilně a přináší na trh, poněvadž jest dobrý a chutný; suší se také na zimu.

Dřevomorny; díry tupé, celé neb roztrhané; klobouk sedavý, poboční; roste v lesích na kmenech borových v Evropě, voní silně. Dřínový, na kmenech modřínových; zapáchá moukou; má chuť ošklivou. Uvnitř požitý žene násilně na stolici. Ještě mnoho jiných odrůd se rozeznává. Některé za léky proti vodnatelnosti a úbytím se potřebují; jiné k uhájení krvotoku čili krvácení ran atd.

Chrastavec (Scabiosa succisa) [čertkus luční, Succisa pratensis] náleží mezi tak zvané štětkovité; jest vytrvalá, roste na vlhkých lukách a polích i v lesích, kvete v červenci až do září. Hnědočerný kořen zdá se, jako by byl ukousnut. Lodyha nabude výše až 1 mtr.; jest u země poněkud zahnuta, potom přímá; obyčejně holá nebo tenkými a měkkými chloupky porostlá, listy bývají také holé nebo chloupkovité, mají okraj celý nebo zakroužený nebo slabě pilovitý. Kvítky jasnomodré, někdy bílé, bělavé, červené neb červenavé tvoří strboulek polokulatý. Kořen krátký, jako malíček tlustý, s tlustým vlašením, nemá sice žádné vůně, ale za to má chuť silně hořkou, stahující. Chovať v sobě silnou látku tříslovitou.

Odvar kořene toho užívá se proti různým neduhům, zejména proti vředům vnitřním i zevním, proti příjičným a nakažlivým nemocím, vodnatelnosti, proti červům; ku vystřikování proti bílému toku, za kloktadlo při vadách hrtanu, hrdla vůbec; tlučený kořen i nať přikládá se na záněty, zhmožděniny a na strupy, zejména pak na strupy, jež způsobuje svrab (prašivina). Zvěrolékaři rovněž ho používají hojně. Dříve se užívalo nati, celé rostliny tímže způsobem, jako kořene. Rostlinu lze usušiti a tak udržeti přes 2 roky, ku potřebě rozseká se, navlaží a vaří v málo vody a pak přikládá.

Chrastěl (Hura), strom 60-80 st. vysoký, roste v Americe (v záp. Indii), kvete v červnu a srpnu. Celý strom jest plný mléka prudkého, jež způsobí slepotu, přijde- li do oka. Jádro jest lahodné a může se jísti; kel však počišťuje násilně horem i dolem.

Zpařenina z listů potřebuje se k mazání při bolestech dnou způsobených. Listí také za obkladek proti hostečním bolestem slouží. Nezralé ovoce potřebuje se za posypadlo. Semeno nezralé má moc počišťující.

Chrastice (Phalaris canariensis) [lesknice kanárská], kanárové semínko, kořen vyhání několik stébel 2—3' vysokých. Jest to tráva velmi krásná; seje se také v jižní Evropě — jinak co domácí rostlina roste na ostrovech kanárských. Semeno téže jest oblíbený pokrm kanárů; lisuje se z něho olej, který má léčivou moc. Semeno to působí zdárně proti bolení v měchýři, kamenu, bolení v ledvinách; utluče se a smíchá s moukou, z které se upeče chléb, jejž pak nemocný požívá.

Chrastoun ostrolistý (Cerbera Ahovai) [Thevetia ahouai], strom zvící hrušky, s korou šedou; listy vejčité, ostré, 3", květy asi 1½ dlouhé, po 6-7, na stopce 3-4" dlouhé, konečné; koruna světle žlutá, slabě zapáchající; peckovice zvící kaštanu, bílá pecka trojhranná, lesklá, hladká. Roste v Brasilii. Všecky částice jsou naplněny mlékem bílým. Strom poražený smrdí, uvržen do vody omamuje ryby, že rukama lze je chytati. Jádra obsahují prudký jed. Ořechy tvrdé Indiáné potřebují za klapačky neb rolničky.

Indický (Manghas) roste v Indii východní podél břehů řek a močálů. Semeno má chuť velmi hořkou a působí prý jako semeno durmanu. Kůra i květy mají též chuť hořkou; na Javě jich užívají místo sennesu k počišťování; ovoce pak dávají za obkladky při kožních neduzích.

Molucký (C. lactaria) [Cerbera odollam, popř. Cerbera manghas] roste na břehu mořském a podél řek na Molukách. Všecky části obsahují mléko, které jest mírnější než hořejší, avšak žene prudce na stolici; kůra jest obyčejný lék počišťující; listy mladé požívají se časem jako zelenina, avšak také počišťují.

Jiný druh, theretia zvaný, má rovněž mléko jedovaté, potřebuje se co lék proti hadímu uštknutí.

Jiný druh má kořen velmi hořký, jenž proti žaludečním chorobám, proti kolice a j. se užívá; též semena velká jako vlašský ořech potřebují se za lék. Sladkomleký, strom tlustý, dříví má měkké, plné mléka; svařenina z něho slouží

za prostředek počišťující; ostrolistý roste v Brasilii; všecky části oplývají mlékem; strom poražený smrdí, tak že není k ničemu; do vody uvržen omamuje ryby. Jádra obsahují prudký jed; skořápky roztlučené přikládají se na rány, poněvadž prý léčí hadí uštknutí.

Chrpa (modráček, Centaurea cyanus) [chrpa modrá], roční bylina s lodyhou přímou, 1-2 st. vysokou. Roste na rolích v osení letním, kvete od června do srpna. Rozeznává se několik druhů, jež rostou na lukách, stráních nebo se pěstují v zahradách. Květy a kořeny užívají se proti zimnici.

Chrusticha (Chondria) roste v moři zhusta; jest to řasa, z které jako z ostatních se může salajka dobývati.

Chřest (špargl, Asparagus officinalis) [chřest lékařský] má tlustý oddenek, vyhání lodyhy přímé, 2-3 stopy vysoké, větevnaté. Roste na paloucích, ve vinicích planý; pěstuje se však zhusta, poněvadž považují se hlavičky jeho za lahůdku.

Požívání chřestu má za následek hojnější odměšování moči; přílišné pak i krvácení. Účinek ten přičítá se látce zvláštní, která ve vodě se nerozpustí, nýbrž pouze v líhu.

Chřest jest pokrm chutný, živný a ztráví se snadno, pročež hodí se i nemocným a těm, kdož mají slabý žaludek.

Chudobka (sedmikrása, Bellis perennis) jest malá bylina, obecná na trávníku, rozšířená po celé zemi; kvete skoro po celý rok.

Přičítal se jí účinek léčivý, ačkoli se to neosvědčilo.

Jmenovitě užívá se proti kašli, chrkání krve, úbytím, souchotím; 4 loty nati a květu, 1 lot kořene čekanky skrájí se, polije 2 lit. syrovátky večer, nechá stát přes noc, ovaří ráno, scedí a pije ráno a večer po delší čas.

Nebo vlije se na nať i květy horká voda a nechá se to přes noc státi, vytlačí se a vaří s cukrem na syrup. Denně dává se toho 1-2 lžičky. Suší se také a pak vaří co thé. Tinktura upravuje se ze šťávy rostliny té, k níž přidá se stejná část líhu.

Chvojník (Ephedra), a sice dvojklasý (E. dystachia) [Ephedra distachya], keř 2-4 st. vysoký; má ovoce kulaté, zvící hrachu; roste na místech výslunných, skalnatých. Kvete v dubnu až do června. Kvetoucí keř užívá se; též ovoce v nemocech žlučních. Jednoklasý (Monostachia) roste v Uhrách a Sibiři; ovoce zasládlé má příjemnou chuť. Vaří se proti kašli; celá rostlina pak užívá se proti katarrhům, proti krvo- a slizotokům.

Chvostenka (Scoparda) a sice sladká (S. dulcis) [Scoparia dulcis], rostlina komulovitá, rostoucí v Egyptě a západní Indii, kvetoucí stále, asi 10 ctm. vysoká, květ má bílý a modrý, semeno drobounké; větve tvoří jehlanec; listy jsou na 1 m. dlouhé. Rovný, bílý kořen, jakož i celá rostlina nemá vůně ani chuti.

Veškeré její části mají moc mírniti bolest a počišťovati, zejména při zácpě a zlaté žíle; upotřebí se buď ve způsobe koupele, neb klystýru nebo podkuřovadla. Sladká šťáva listí užívá se jako sladké dřevo proti kašli.

Chyboroh (Jonidium) [Ionidium], rozeznává se několik druhů, a sice obecný, roste na písčitých místech v Brasilii; má květy bílé nebo modré; kořen 6 ctm. dlouhý, jako brk tlustý. Kořen tento má ostrou nepříjemnou vůni a potřebuje se jako ipekakuanha za dávidlo. Jiné druhy, jako plstnatý, jehož listy a lodyhy jsou chlupaté, nebo kopřivovitý, jenž má listy jako kopřiva, mají podobné kořeny se právě tímže způsobem užívá, jak shora uvedeno.