Adonis vernalis - hlaváček jarní

Čeleď: Ranunculaceae - pryskyřníkovité

Rod

Adonis zahrnuje asi 11 druhů, které rostou nejvíce v horách Střední Asie.

Popis:

Vytrvalá, 10 až 50 cm vysoká bylina. Listy přisedlé, zpeřené, lístky čárkovité, do 1 mm široké. Na lodyze jen jeden květ, jenž je až 7 cm široký, korunní lístky světle až zlatavě žluté v počtu 10 až 20, celokrajné, v horní části mělce zubaté, kalich 5četný. Kvete v IV až V.

Stanoviště:

Výslunné travnaté stráně, stepní louky, kamenité stráně, světlé borové lesy, na půdách kyprých, písčitých, vápnitých.

Rozšíření:

V ČR v Čechách od Českého středohoří po střední Polabí, na Moravě jen v nejjižnější části, od nížin po pahorkatiny (max. asi 500 m n.m.). Celkově roste v jihozápadní, jihovýchodní a střední Evropě, na severu po jihovýchod Švédska, na východě po stepi evropského Ruska až k jižnímu Uralu a po horní tok řeky Ob.

Jedy:

Obsahuje srdeční glykosidy adonidosin, adonivernosid, cymarin a adonitoxin, nejvíce ve stonku a v listech. Dále je přítomen alkohol adonit, kyselina akonitová, cholin, pryskyřice, tuk, fytosterin. V květech je dále přítomen flavonový glykosid, v kořenu kumarinový derivát vernadin.
Toxicky působí glykosidy, z nichž ve vodě rozpustný adonidosin má účinky na srdce, které však netrvají dlouho, a adonivernosid, jenž je ve vodě jen málo rozpustný, na srdce účinkuje jen slabě. Otrava se projevuje zvracením, bolestmi žaludku, průjmem. Smrt může nastat ochrnutím dýchacího ústrojí (byla zaznamenána u dítěte). U postiženého je třeba vyvolat zvracení (není-li spontánní), podat mu aktivní uhlí a přivolat lékařskou pomoc.

Léčitelství:

Sbírá se kvetoucí nať, která se suší při teplotách 55 až 60 °C.
Droga působí povzbudivě na srdce, zejména při degeneraci srdečního svalu a při poruchách krevního oběhu. Účinek nastupuje rychle, není však tak intenzivní a dlouhodobý jako např. při použití náprstníkových drog. Dále má hlaváček mírně močopudné účinky. Užívá se ve formě nálevu nebo tinktury.
Vzhledem k tomu, že se jedná o drogu jedovatou, nedoporučuje se její užití v samoléčbě. Kromě toho je sběr hlaváčku zákonem zakázán, neboť jde o rostlinu chráněnou.

Pěstování:

Občas bývá hlaváček pěstován i na zahradách, na vhodných stanovištích vydrží léta a časem se rozrůstá do bohatých trsů. Vyžaduje lehčí, výživné, písčité a vápnité půdy, stanoviště by mělo být slunné. Množí se semeny, která se sklízí krátce po dozrání a ihned se vysévají, nebo dělením trsů.

Hlaváček v Českém herbáři z roku 1899:

Hlaváček (Adonis) náleží mezi rostliny pryskyřníkovité; rozeznává se několik druhů. Roste na polích, na výsluní, po stráních, zejména v půdě vápnité. Na předhoří Dobré Naděje užívá se místo španělských mušek za zpryšťovadlo. V Africe užívá se k témuž účelu listí, kdežto odvaru květu a semene užívá se co léku proti kolice a bolestím, jež kámen (v měchýři) působí.

Černý kořen jeho prodává se často za čemeřici a potřebuje se jako počišťovadlo. Avšak jest to lék nebezpečný a nelze doporoučeti užívání jeho jen tak na zdařbůh.

[přejít do tohoto starého herbáře]

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

[napsat novou poznámku nebo dotaz k této rostlině]

Sdílet:

Facebook

Twitter

Google

Webové společenství přátel botaniky:

Přejít na stránku Webového společenství přátel botaniky

Úvod (Home)	Zobraz rostliny:		Zpět (Back)
Všechny (All flowers)	Plané v ČR (Flora of Czech R.)	Zahradní	Pokojové a skleníkové
Skalničky	Masožravé	Léčivé	Jedovaté a halucinogenní
Jedlé	Jinak užitkové	Nejnavštěvovanější	Byliny
Keře	Stromy	Výtrusné	Vybrat podle čeledí
Kvetoucí v tomto měsíci

[Zásady ochrany osobních údajů]