Viola odorata - violka vonná (fialka)
Slovensky: Fialka voňavá
Čeleď: Violaceae - violkovité
POPIS:
Vytrvalá, 10 až 15 cm vysoká bylina s kořenujícími výběžky. Listy i stopky květů vyrůstají z oddenku, lodyha se nevytváří. Listy okrouhlé až okrouhle vejčité, často širší než delší, vroubkovaně pilovité, na bázi srdčité, řapík delší čepele, nazpět chlupatý. Květní stopky v horní polovině s listenci, květy vonné, koruna včetně ostruhy fialová, vzácně bílá, ale ostruha vždy fialová nebo liláková, korunní lístky na bázi s bílou skvrnou. Kvete v III až IV.
STANOVIŠTĚ:
Křoviny, parky, sady, okraje cest, preferuje půdy humózní a výživné.
ROZŠÍŘENÍ:
Pravděpodobně původní v jižní Evropě, ale na území ČR pěstována už od středověku, v současnosti zcela zdomácnělá, v chladnějších oblastech roste zejména v okolí lidských sídel, ale v oblastech teplejších se zapojuje do přirozených společenstev. Celkově roste v Evropě na severu po jižní Skandinávii, na východě až po střed evropského Ruska, dále roste v severní Africe, v Malé Asii, na Kavkaze.
LÉČITELSTVÍ:
Obsahuje saponiny, alkaloid violin, kyselinu salycilovou, vonné silice, vosky, slizy, kaučuk, glykosid violaqercitrin.
Nejčastěji se sbírá oddenek (Rhizoma violae odoratae) a to na podzim (září až říjen), někdy celá rostlina včetně kořene, v takovém případě se sběr provádí v době květu. Suší se za teplot do 40 °C.
Droga zlepšuje vylučování hlenů a odkašlávání, má účinky močopudné, příznivě působí při revmatismu. Zevně se užívá ve formě obkladů na špatně se hojící rány. Obvykle se aplikuje ve formě lihové tinktury nebo nálevu (1 čajová lžička drogy na šálek vody, pije se 2x denně). POZOR: Při předávkování se může objevit nevolnost!
DALŠÍ UŽITÍ:
Silice v rostlině obsažená se užívá ve voňavkářství (ale dnes je již tato silice obvykle nahrazována látkami syntetickými).
ZAHRADA:
Pěstuje se v několika odrůdách lišících se barvou květů (fialová, bílá, červená, růžová). Preferuje polostinné stanoviště, ale poroste i na slunci. Množí se dělením trsů (na podzim) nebo řízky (nasázené v létě do pařeniště).
Komentáře
Když otevírá jaro brány,
země zavoní fialkami,
motýli mokrá křídla zvednou.
Mám doma lásku neposednou,
a kudy chodím, myslím na ni.
Fialky, které kvetou v trávě,
jí ukazuji nedočkavě
a potom čekám, až se vzbudí.
Dnes modrá kvítka tiskne k hrudi
a závoj halí vlasy plavé.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.