Viola odorata - violka vonná (fialka)

Čeleď: Violaceae - violkovité

Rod

Viola zahrnuje asi 450 druhů, které rostou téměř po celé Zemi, v Evropě zejména ve Středozemí.

Popis:

Vytrvalá, 10 až 15 cm vysoká bylina s kořenujícími výběžky. Listy i stopky květů vyrůstají z oddenku, lodyha se nevytváří. Listy okrouhlé až okrouhle vejčité, často širší než delší, vroubkovaně pilovité, na bázi srdčité, řapík delší čepele, nazpět chlupatý. Květní stopky v horní polovině s listenci, květy vonné, koruna včetně ostruhy fialová, vzácně bílá, ale ostruha vždy fialová nebo liláková, korunní lístky na bázi s bílou skvrnou. Kvete v III až IV.

Stanoviště:

Křoviny, parky, sady, okraje cest, preferuje půdy humózní a výživné.

Rozšíření:

Pravděpodobně původní v jižní Evropě, ale na území ČR pěstována už od středověku, v současnosti zcela zdomácnělá, v chladnějších oblastech roste zejména v okolí lidských sídel, ale v oblastech teplejších se zapojuje do přirozených společenstev. Celkově roste v Evropě na severu po jižní Skandinávii, na východě až po střed evropského Ruska, dále roste v severní Africe, v Malé Asii, na Kavkaze.

Léčitelství:

Obsahuje saponiny, alkaloid violin, kyselinu salycilovou, vonné silice, vosky, slizy, kaučuk, glykosid violaqercitrin.
Nejčastěji se sbírá oddenek (Rhizoma violae odoratae) a to na podzim (září až říjen), někdy celá rostlina včetně kořene, v takovém případě se sběr provádí v době květu. Suší se za teplot do 40 °C.
Droga zlepšuje vylučování hlenů a odkašlávání, má účinky močopudné, příznivě působí při revmatismu. Zevně se užívá ve formě obkladů na špatně se hojící rány. Obvykle se aplikuje ve formě lihové tinktury nebo nálevu (1 čajová lžička drogy na šálek vody, pije se 2x denně). POZOR: Při předávkování se může objevit nevolnost!
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 2. a 6.

Další užití:

Silice v rostlině obsažená se užívá ve voňavkářství (ale dnes je již tato silice obvykle nahrazována látkami syntetickými).

Zahrada:

Pěstuje se v několika odrůdách lišících se barvou květů (fialová, bílá, červená, růžová). Preferuje polostinné stanoviště, ale poroste i na slunci. Množí se dělením trsů (na podzim) nebo řízky (nasázené v létě do pařeniště).

Violka v Českém herbáři z roku 1899:

Violka vonná (Viola odorata). Květy voní příjemně, barvu mají tmavofialovou, pořídku bílou. Roste hojně na travnatých místech, v houštinách a na místech polostinných; kvete v březnu a dubnu.

Jindy užívalo se kořene a semene za lék; z listí upravuje se syrup, jenž má slabou léčivou sílu. Dává se dětem pro spaní a proti kašli.

Upraví se, když část květu spaří se vodou a svaří s 3½ částěmi cukru.

Violka trojbarevná (V. tricolor) pěstuje se v zahradách. Nať účinkuje na střeva i na kůži, též dávení a průjem způsobí, — avšak užívá se vůbec jen proti vyraženinám.

[přejít do tohoto starého herbáře]

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

[napsat novou poznámku nebo dotaz k této rostlině]

Další rostliny rodu Viola:
Viola arvensis Violka rolní	Viola canina Violka psí	Viola collina Violka chlumní	Viola palustris Violka bahenní
Viola reichenbachiana Violka lesní	Viola riviniana Violka Rivinova	Viola tricolor Violka trojbarevná	Viola x wittrockiana Violka zahradní

 RSS

Úvod (Home)	Zobraz rostliny:		Zpět (Back)
Všechny	Plané v ČR	Zahradní	Pokojové a skleníkové
Skalničky	Masožravé	Léčivé	Jedovaté a halucinogenní
Jedlé	Jinak užitkové	Byliny	Keře
Stromy	Výtrusné	Vybrat podle čeledí	Kvetoucí v tomto měsíci

Reklama na tomto webu

Další moje weby: Astrologický program Nebeský kalendář Astrology software Sky Calendar Zvířata na fotografiích Muzeum České Sibiře a Oficiální stránky obce Miličín Spřátelený web: Živé drahokamy