Angelica sylvestris - děhel lesní

Čeleď: Apiaceae - miříkovité (okoličnaté)

Rod

Angelica zahrnuje asi 50 druhů rostoucích převážně v mírném pásmu severní polokoule, v ČR roste pouze tento jeden druh.

Popis:

Víceletá, mohutná rostlina dosahující výšky 50 až 150 cm, někdy i 200 cm. Lodyha přímá, dutá, lysá, jemně rýhovaná, bělavě ojíněná, často nafialovělá. Listy 2x až 3x zpeřené, řapíkaté, dolní mohou měřit až 60 cm, ostře pilovité, pochvy listů břichatě nafouklé. Polokulovité okolíky nesou v průměru 20 až 40 okolíčků s asi 2 mm velkými bělavými nebo narůžovělými květy. Kvete v VII až IX.

Stanoviště:

Vlhké louky, rašeliniště, mokřady, vlhké příkopy, břehy, slepá ramena, lužní lesy, vlhké lesy a křoviny, zahrady. Nemá rád velké zastínění, preferuje vlhčí půdy, na půdní reakci není citlivý, roste na půdách slabě štěrkovitých až jílovitých, humózních a na živiny bohatých.

Rozšíření:

V ČR na celém území od nížin až na hranici lesa, řidčeji (nebo zcela chybí) pouze v sušších zemědělských oblastech. Celkově roste od Španělska až po jižní Sibiř (Bajkal), jižní hranici rozšíření tvoří např. Korsika, Sicílie, Řecko, Malá Asie a Arménská vrchovina, na severu zasahuje až přibližně po 71° severní šířky, roste i na Islandu a v severní Skandinávii, vyskytuje se i ve východní Kanadě v blízkosti lidských sídel.

Léčitelství:

Dříve byl děhel významnou léčivou rostlinou, byl užíván zejména kořen (Radix angelicae silvestris), ale zřejmě i plody, které obsahují organické kyseliny, flavonoidy, kumariny (furokumarin), fytosteroly a seskviterpen bisabolangelon. Latinské jméno děhelu se vztahuje k pověsti, podle které tuto údajně mocnou léčivou rostlinu ukázal lidem anděl (řecky anděl, posel=angelos). Obdobně, avšak ze slovanských jazyků, vznikl český název, např. polsky je anděl dziegel.

Jed:

V rostlině obsažené silice mohou být ve vysokých koncentracích jedovaté.

Užití:

Bisabolangelon (viz. odstavec Léčitelství) má silný protipožerový účinek na různé druhy hmyzu.

Děhel v Českém herbáři z roku 1899:

Andělika a sice lesní (angelika, Angelica silvestris) má kořen hnědožlutý, uvnitř bílý, mléčnatý. Kmen bývá 1 ctm. vysoký; roste v Evropě v lesích a na lukách. V Itálii užívá se proti svrabu; prášek semene nasypaný na hlavu zapuzuje prý hmyz.

Jiný druh, andělika pravá, roste skoro po celé Evropě a zejména v horských lesích. Dlouhý, silný kořen podobá se křenu. Týž obsahuje jakousi pryskyřici (balsam), pak olej éterický a hořkou šťávu. Působí mocně na výměty, zejména na pot a moč. Hodí se za lék k podněcování soustavy čivní. Též proti slabému žaludku, průjemům, kolice, zašlemování a spojeným s těmi neduhům, proti vyraženinám, hysterii a hypochondru. Dále proti slizotoku žen, při zastavené čmýře, bledničce, hostci i dně a proti zimnici; proti pohmoždění a ránám. Se smolou dává dobrou náplast při kousnutí psa. Prášek z kořene působí dobře při otrávení; působí na srdce, žaludek a játra; čistí krev, vyhání pot a hodí se za chránidlo proti nákazám jedovatým.

Prášky dávají se po 5—20 gr. — avšak spíše dává se odvar 2—4 drachem. Líh či trest z anděliky upraví se z 1 Ib. kořene téže, 2 uncí kořene kozlíku, též tolik zrn jalovce, jež v 6 Ib. vody a 3 Ib. líhu 24 hod. se močí a procedí na 6 Ib. — Ocet slouží k omývání, na obkladky, k vykuřování. Tinktury užívá se 30—60 kapek několikrát denně, líhu 20—40 kapek. — Totéž množství bere se k mytí a koupelím vonným.

[přejít do tohoto starého herbáře]

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

[napsat novou poznámku nebo dotaz k této rostlině]

Další rostlina rodu Angelica:
Angelica archangelica Andělika lékařská

 RSS

Úvod (Home)	Zobraz rostliny:		Zpět (Back)
Všechny	Plané v ČR	Zahradní	Pokojové a skleníkové
Skalničky	Masožravé	Léčivé	Jedovaté a halucinogenní
Jedlé	Jinak užitkové	Byliny	Keře
Stromy	Výtrusné	Vybrat podle čeledí	Kvetoucí v tomto měsíci

Reklama na tomto webu

Další moje weby: Astrologický program Nebeský kalendář Astrology software Sky Calendar Zvířata na fotografiích Muzeum České Sibiře a Oficiální stránky obce Miličín Spřátelený web: Živé drahokamy