Ficaria verna - orsej jarní

Čeleď: Ranunculaceae - pryskyřníkovité

Rod

Ficaria zahrnuje asi 5 druhů, které rostou v Evropě, severní Africe, Malé Asii, na Blízkém východě a na Kavkaze.

Popis:

Vytrvalá, 6 až 15 cm vysoká bylina. Stonek poléhavý nebo vystoupavý, kořenující, dutý, v úžlabí řapíků obvykle pacibulky. Listy srdčitě vejčité nebo okrouhle ledvinovité, nepravidelně zoubkované, lysé, řapíkaté. Květy oboupohlavní, leskle zlatožluté, jednotlivé, dlouze stopkaté, květní stopka olistěná. Kvete v III až V.
V některých oblastech ČR se vyskytuje F.bulbifera netvořící pacibulky - tyto rostliny bývají zaměňovány za podobný druh F.verna nebo F.calthifolia.

Stanoviště:

Vlhké louky, vlhká a stinná místa v listnatých lesích, křoviny, preferuje půdy hluboké, dusíkaté, provlhčení spodní vodou.

Rozšíření:

V ČR hojně téměř na celém území, nejvíce od nížin do pahorkatin, roztroušeně ale až do horských oblastí (max. asi 1200 m n.m.). Celkově roste v Evropě kromě nejjižnějších a nejzápadnějších částí (kde však přechází ve velmi podobný druh F.verna), zavlečen do Severní Ameriky.

Jedy:

Orsej obsahuje protoanemonin, saponin a vitamin C, v sušené nati dále silici (asi 0,02%) a kyselinu palmitovou, v kořenech je přítomen enzym ureasa. Otravy způsobuje přítomný protoanemonin. Orsej vyvolává místní dráždění, na pokožce se tvoří záněty a puchýřky. Při požití se objevuje zánět dutiny ústní, žaludku i střev, dostavuje se zvracení, kolikové bolesti žaludku, podráždění ledvin, v těžkých případech se mohou objevit i závratě, bezvědomí, křeče a zástava dechu. U otráveného je třeba vyvolat zvracení a podat mu aktivní uhlí.

Léčitelství:

Sbírá se kořen a nať, které se dříve užívalo k léčbě hemeroidů, prsních nemocí, kurdějí, zevně pak k léčbě bradavic nebo jiných kožních výrůstků (šťáva z orseje vyvolává na kůži pálení, takže podle některých autorů dochází k léčbě autosugescí, neboť vzniká dojem, že "to opravdu funguje"). Dnes se v léčitelství orseje již téměř nevyužívá.

Další užití:

Mladé listy nebo celá nať patřívaly v některých krajích k oblíbeným jarním a vzhledem k vysokému obsahu vitamínu C i zdravým salátovým zeleninám. Pojídat však je možné jen rostliny mladé (před rozkvětem), kdy ještě neobsahují jedovatý protoanemonin.
V minulosti také domorodí obyvatelé Alp a Pyrenejí užívali orsejové šťávy k přípravě šípového jedu.

Pěstování:

Bývá pěstován v několika kultivarech s květy žlutobílými, oranžovými i plnokvětými. Hodí se k pokrytí půdy na vlhkém, slunném až polostinném stanovišti.

Orsej v Českém herbáři z roku 1899:

Orsej (Ficaria) roste v Evropě na lukách, v zahradách, v lesích, v místech vlhkých a stinných. Kořen záleží z několika bobulí nestejných. Má chuť ostrou, zvláště v čas květu. Z jara dává se listí do polévky.

[přejít do tohoto starého herbáře]

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

Kiki napsal(a) 11.7.2009, 17:10 hod.:
Krásné fotky.
[reagovat]

[napsat novou poznámku nebo dotaz k této rostlině]

 RSS

Úvod (Home)	Zobraz rostliny:		Zpět (Back)
Všechny	Plané v ČR	Zahradní	Pokojové a skleníkové
Skalničky	Masožravé	Léčivé	Jedovaté a halucinogenní
Jedlé	Jinak užitkové	Byliny	Keře
Stromy	Výtrusné	Vybrat podle čeledí	Kvetoucí v tomto měsíci

Reklama na tomto webu

Další moje weby: Astrologický program Nebeský kalendář Astrology software Sky Calendar Zvířata na fotografiích Muzeum České Sibiře a Oficiální stránky obce Miličín Spřátelený web: Živé drahokamy