Digitalis purpurea - náprstník červený

Čeleď: Scrophulariaceae - krtičníkovité

Rod

Digitalis zahrnuje asi 20 druhů, které rostou zejména ve Středozemí a v Malé Asii. Všechny druhy jsou jedovaté.

Popis:

Dvouletá, 60 až 150 cm vysoká bylina. V prvním roce vyrůstá velká růžice přízemních listů, ve druhém roce následuje kvetoucí lodyha, která je obvykle nevětvená, mělce rýhovaná, šedě plstnatá až olysalá, zelená až tmavočervená. Listy vejčité až vejčitě kopinaté, vroubkované až pilovité, na rubu obvykle šedoplstnaté, dolní dlouze řapíkaté, prostřední s čepelí klínovitě se zužující v řapík, horní přisedlé. Květenství dlouhý, hustý, jednostranný hrozen s až 120 květy, koruna zvonkovitá, dolů skloněná, nachová, vzácně bílá, s četnými tmavě červenými a bíle ohraničenými skvrnami, vně lysá, uvnitř brvitá, lem koruny 5cípý. Kvete v VI až VIII.

Stanoviště:

Paseky, světlé lesy, křoviny, okraje cest, mýtiny, preferuje půdy čerstvě vlhké až vlhké, humózní, nevápnité (snese max. 1% vápníku v půdě), kamenité, kyselé (pH 3,4 až 4,0), špatně snáší silné mrazy bez sněhové pokrývky.

Rozšíření:

V ČR zřejmě není původní, asi od 19. století se však šíří vyséváním a zplaňováním, v současnosti hojný v pohraničních horách severních Čech a ve Šluknovském výběžku, v pahorkatinách jižních Čech a přilehlých oblastech středních Čech a na severní Moravě roztroušený, jinde vzácný nebo chybí, jeho další šíření je však pravděpodobné. Celkově roste v západní a jihozápadní Evropě od Pyrenejského poloostrova a Velké Británie, přes Francii po střední Německo, v jižním Norsku, na Korsice a Sardinii, zdomácnělý ve střední Evropě (jižní Polsko, ČR, Rakousko), na severu po Dánsko a jihozápadní Švédsko, dále zavlečen do Severní Ameriky, části Jižní Ameriky, do Austrálie a na Nový Zéland.

Jedy:

V celé rostlině, nejvíce však v listech a zřejmě nejméně v kořenech, jsou obsaženy kardenolidní glykosidy (asi 0,15 až 1%), z nichž hlavní jsou purpureaglykosid A a B (asi 60% všech glykosidů), digitoxin (asi 12%), gitoxin (asi 10%) a gitalotoxin (také asi 10%) - tyto látky se v čisté formě užívají k výrobě léku upravující srdeční činnost. Odštěpením glukózy vznikají další produkty, které se mohou dále štěpit, takže v droze jsou obsaženy jak původní glykosidy, tak i jejich štěpné produkty, z čehož je zřejmé, že účinek náprstníku je vyvolán celou řadou jednotlivých složek, z nich každá působí jinak (časově i silou). V čerstvých listech převažují primární glykosidy, v sušené droze se však zřejmě v závislosti na stáří i způsobu uskladnění nalézá větší množství štěpných produktů. Tvorba glykosidů v rostlině souvisí s fotosyntézou, proto jejich obsah je nejvyšší odpoledne, zatímco v noci dochází k jejich odbourávání, takže po ránu sbírané rostliny mají nejmenší účinek. Dále náprstník obsahuje saponiny (např. digitonin, gitonin, tigonin, natigin), jejichž obsah silně kolísá podle velikosti a stáří rostliny, nejvíce jich obsahují semena. Dále jsou přítomny enzymy (digipurpidasa, oxydasa), barvivo a malé množství organických kyselin.
Otravy náprstníkem nejsou časté, ale byly zaznamenány a to i otravy vražedné a sebevražedné. Obyčejně však nastává otrava náhodným předávkováním. Při požití toxického množství náprstníku se nejprve objevuje místní podráždění zažívacího ústrojí, zvracení, průjmy, později dojde ke zpomalení pulsu, činnost srdeční je nepravidelná, dýchání je obtížné, mohou se objevit poruchy vidění (člověk vidí předměty modře, červeně, žlutě nebo zeleně nebo mžitky před očima), halucinace, hučení v uších, bolesti hlavy, závratě, vznětlivost, nakonec se zrychluje a slábne puls, smrt nastává ochrnutím a zástavou srdce. Prognóza otravy je málo příznivá! Léčí se podáváním dávidel, absorpčního uhlí a tříslovin (tanin, odvar z dubové kůry, silný černý čaj), nezbytné je okamžitě přivolat lékařskou pomoc. Smrtelnou dávkou pro člověka mohou být pouhé dva snědené listy náprstníku - nutno však dodat, že pro jejich odporně hořkou chuť je velmi obtížné je pozřít.

Léčitelství a lékařství:

Více než v léčitelství se náprstník uplatňuje v lékařství, neboť patří mezi základní srdeční léky. Hlavní indikací je chronická srdeční nedostatečnost, tachykardické arytmie a extrasystoly přední komory srdeční. V léčebných dávkách zvyšuje tonus srdce, takže smrštění srdce se stává mohutnější a úplnější, čímž se upravuje krevní oběh a zvyšuje se i vylučování moči z těla. Oproti jiným srdečním lékům se náprstníkové glykosidy na srdečním svalu hromadí, takže účinkují delší dobu po podání.
Užívají se výhradně listy (Folium digitalis) a to k přípravě nálevů, tinktury a dalších forem nebo se izolují čisté účinné glykosidy. Listy se u rostlin jednoletých sbírají v srpnu, u rostlin dvouletých v době květu za suchého počasí a v odpoledních hodinách. Suší se ihned po sběru a co možná nejrychleji, nejlépe za teplot mezi 60 a 70 °C. Aby se omezilo štěpení primárních glykosidů, je třeba drogu udržovat v co možná nejmenší vlhkosti (max. do 3%). Náprstník je drogou v rukou laika velmi nebezpečnou, proto se nedoporučuje jej používat při samoléčení! V homeopatii se užívá k léčení srdeční slabosti, při poruchách ledvin, depresi, nespavosti, migréně.

Pěstování:

Náprstník červený se pěstuje ve více odrůdách, které se liší barvou i tvarem květů. Množí se semeny, která se sejí v dubnu až červnu, vykvétají v dalším roce. Půda viz. odstavec Stanoviště, hodí se zejména na záhony umístěné v polostínu.

Náprstník v Českém herbáři z roku 1899:

Náprstník červený (Digitalis purpurea) má lodyhu přímou, 2—3 st. vysokou, jednoduchou; veliké květy dělají hrozen. Mívají barvu nachovou, uvnitř bíle kropenatou, někdy bílou. Krásná bylina tato náleží k nejmocnějším omámivě prudkým jedovatým rostlinám.

Způsobuje průjem, dávení, závrať, mdlobu, mrtvici. Listí přikládá se při bolení v obličeji, na otoky a výrostky. Tinktura upravuje se takto:

Když rostlina rozkvétá, vytlačí se šťáva z ní a smíchá se s lihem, v stejných dílech. Za 2—3 dny slije se tekutina a schová. Při užívaní tinktury vystříhej se octa.

Prospívá proti silnému kašli. Radno užívati vůbec rostliny této pouze dle nařízení lékařova. Také ve zvěrolékařství potřebuje se rostlina tato.

Při léčení zvířat užívá se náprstník proti prudkým zánětům plic a srdce, avšak potřebí opatrnosti při tom. Dává se koním a skotu 0,5—2,5 gr., ovcím, prasatům 0,10—0,50 gr. v delších lhůtách, a kdyby objevily se známky povážlivé, musí se učiniti přestávka. Dává se jako odvar nebo pilule smíchán s jinými léky, jako sanýtr, soli, čpavek, vinní kámen, též aloe. Také přidává se k němu lékořice nebo kořen hořce. Extrakt hodí se pro užívání a sice 0,4—0,5 koním, jimž dává se proti dýchavičnosti, zánětu mozku, proti souchotím (když vznikají) a j.

[přejít do tohoto starého herbáře]

Poznámky návštěvníků těchto stránek:

Další rostliny rodu Digitalis:
Digitalis grandiflora Náprstník velkokvětý	Digitalis lutea Náprstník žlutý

 RSS

Úvod (Home)	Zobraz rostliny:		Zpět (Back)
Všechny	Plané v ČR	Zahradní	Pokojové a skleníkové
Skalničky	Masožravé	Léčivé	Jedovaté a halucinogenní
Jedlé	Jinak užitkové	Byliny	Keře
Stromy	Výtrusné	Vybrat podle čeledí	Kvetoucí v tomto měsíci

Reklama na tomto webu

Další moje weby: Astrologický program Nebeský kalendář Astrology software Sky Calendar Zvířata na fotografiích Muzeum České Sibiře a Oficiální stránky obce Miličín Spřátelený web: Živé drahokamy