Úvod | Herbář Wendys |
Fr. Polívka: Názorná květena zemí koruny české, svazek 4, strana 324:
Na této straně začíná článek o rostlině:(v hranaté závorce je uvedeno jméno příslušné rostliny dle současného pojetí)
|
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
Rod 1. Lilije1 (Lilium,1 Lilie) má 6listé okvětí alespoň dole zvonkovité, poněkud srostlé, na nehtech uštů s medovou brázdou, prašníky přirostlé k nitkám středem hřbetní strany napříč a čnělku s trojbokou, kyjovitou bliznou. Roste u nás planě pouze ve 2 druzích, ale četné cizozemské druhy pěstují se často pro okrasu v zahradách. 1. Lilije zlatohlavá2 (Lilium martagon3 L., Türkenbund — obr. 431) zachovává se vejčitou cibulí, která, jsouc porostlá šupinami střechovitě se kryjícími, náleží mezi tak zv. cibule šupinaté, v rostlinstvu celkem vzácné.4 Přímá, jednoduchá, až 1 m vysoká, nahoře kratičce chlupatá lodyha je porostlá krátce řapíkatými, elliptičně kopinatými listy; v dolejší části lodyhy stojí listy ve dvou nebo ve třech více méně dokonalých, 3-8četných přeslenech, v hořejší části jsou však střídavé, přisedlé, čím výše tím menší, až přecházejí v listeny, z jejichž paždí vyrůstají obloukovitě sehnuté stopky zakončené velikým, převislým, vonným květem. Složení květů jest normální, takové, jak uvedeno ve znacích povšechných (str. 322). Okvětní lístky dole spolu srostlé, ve dvou trojčetných kruzích, barvy růžové, s nachovými a hnědými skvrnami, jsou ohrnuty nazpět a mají dole na vnitřní straně středem se táhnoucí, 10 15 mm dlouhou, krytou brázdu, ze které se roní medovina. Tyčinky, postavené před okvětní cípy, též ve 2 trojčetných kruzích, mají dlouhé tuhé nitky a na nich prašníky upevněné hřbetní stranou napříč (F). Svrchní, třemi plodolisty tvořený, trojpouzdrý semeník vybíhá v dlouhou čnělku s kyjovitou bliznou; chovaje četná vajíčka, upevněná ve vnitřních úhlech pouzder, dospívá v mnohosemennou tobolku (f), která dozravši poltí se ve tři chlopně. Ačkoli jsou květy převislé, staví se zralé tobolky přímo, aby semena nevypadla z nich všecka zrovna pod rostlinu mateřskou, nýbrž mohla býti větrem, který zralou rostlinou sem tam pohybuje, dále zanesena. Opylení obstarávají hlavně večerní motýlové, kteří jsou ku květům lákáni jednak vůní — za večera mnohem silnější nežli za dne - jednak medovinou. 1) Jménem lilium, řec. λείριον známy byly některé druhy těchto květin již ve starověku. 2) U Matthiola slove zlatohlávek, vlašsky corona di re (= koruna královská), vzhledem ke tvaru květův. Podobně zove se i v jiných řečech slovan., na př. pol. złotogłow, rus. золотоголовникъ, chorv. zlatoglav atd. 3) Slož. z Mars = bůh války + άγων = zápas, boj, poněvadž se druhdy věřilo, že vojínové, požijí-li cibule této byliny, zvítězí. 4) Viz v slov. terminol. ve sv. I. pod heslem cibule. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
Pokud se obrázek dotyčné rostliny nanechází na této stránce, takřka jistě jej najdeta na stránce předchozí nebo následující. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |