a vyhání na jednom konci po straně - nikoli z vrcholku jako všecky druhy předch. - několik vejčitě kopinatých, po kraji vlnitě zprohýbaných, vespod sivozelených listů s dlouhými, křídlatými řapíky, a přímou, až 1 m vysokou, vždy jednoduchou lodyhu. Listy lodyžní mají podobný tvar jako l. přízemní, jsou však na spodu trochu srdčité a většinou přisedlé, objímajíce lodyhu dlouhými pochvami o krátkých, lysých botkách. Na vrcholku ukončuje se lodyha hustým, klasovitým hroznem bledě růžových kvítků, jež vyrůstají namnoze po dvou na nitkovitých stopečkách z paždí blanitých, hnědých, poloobjímavých listenů. Složení jejich jest takové: hluboce 5dílné okvětí, 8 tyčinek a svrchní semeník. Tyčinky stojí ve dvou kruzích: ve vnějším jest jich 5 — původně jenom 3, ale 2 z nich se rozdvojily (obr. 28 A) — a mají introrsní prašníky; ve vnitřním kruhu jsou 3 tyčinky s prašníky extrorsními. Na spodu mezi tyčinkami jsou dužnaté, červenavé žlázky, vylučující medovinu. Semeník nese na vrcholku 3 nitkovité čnělky (obr. 36 F) a dospívá v trojbokou, leskle hnědou, v okvětí zaobalenou nažku, o jejímž klíčku platí, co o klíčku všech druhů předch.

Opylení děje se s počátku xenogamicky hmyzem, později geitonogamicky. Jeden z obou kvítků, vyrůstajících z paždí téhož listence, jest totiž dokonale obojaký, druhý jest prašníkový, maje pestík více méně zakrnělý. Nejprve rozvíjejí se zvolna květy obojaké postupem z dola k vrcholku květenství; jsouce protandrické, ukrývají s počátku nedospělé blizny v okvětí, co zatím zralé prašníky z okvětí vyčnívají, tak že celé květenství jest plno pylu, jejž hmyz v hojné míře odnáší na blizny rostlin starších (obr. 37 A). Když vypylené prašníky opadaly, prodlužují se čnělky s bliznami, až vyniknou z okvětí (obr. 37 B). Celé květenství přešlo ze stadia prašníkového do stadia pestíkového. Dospělé blizny mohou býti nyní zúrodněny, ale ovšem pouze pylem z rostlin mladších. Tento stav netrvá však dlouho. Záhy počnou se rozvíjeti květy prašníkové a to v témž sledu