Na této straně začíná článek o rostlině:
Vrabečnice polní - Thymelaea arvensis [= Vrabečnice roční - Thymelaea passerina]

konci vystoupavé, porostlé listy klínovito-čárkovitými, kožovitými, přes zimu vytrvalými a zakončené bohatými svazky světle nachových, libovonných květů, jejichž okvětní trubky (F) jsou asi dvakráte delší 4cípých okrajů. Ellipsoidické peckovice jsou žlutohnědé a kožovité, skoro suché.

Roste na keřnatých, kamenitých straních a v borech, v Čechách zejména v Jičínsko-Boleslavsku, středním Polabí, jižní části širšího okolí pražského a Budějovicko-Třeboňsku, na Moravě zejména v časti jižní a střední. Pěstuje se též ještě s jinými druhy v zahradách a kořenáčích.

Kvete v máji a červnu, někdy po druhé opět na podzim.

V jedovatých vlastnostech shoduje se s druhem předch.

Rod 2. Vrabečnice¹ rolní (Thymelaea² arvensis Lamk, Stellera³ passerina⁴ L., Passerina⁴ annua⁵ Wickst., Spatzenzunge, Vogelkopf — obr. 148) jest jednoletá bylina s přímou, 2-5 dm vysokou, obyčejně prutovitě rozvětvenou, lysou lodyhou porostlou úzce kopinatými listy. Drobounké, zelenavé kvítky (F, F₁) spočívají na kratičkých, huňatých stopkách po 1-4 v úžlabích listů (L), jsouce podepřeny dvěma listeny (b) a téhož složení jako květy lýkovce. Chlupaté okvětí jejich však neopadává, uzavírajíc v sobě plod — suchou nažku. Okvětní cípy, s počátku vzpřímené, po odkvetení se k sobě sklánějí, aby byly přístřeším vyvinujícímu se plodu (f).

Opylení děje se s počátku xenogamicky drobným hmyzem, který vniká do kvítků, nalézaje v nich medovinu. Ku konci doby květní seškrcuje se však okvětí v hořejší třetině tak, že tyčinky k němu přirostlé přitlačí se na bliznu a nebyla-li dosud zúrodněna pylem cizím, zúrodní ji autogamicky.

Roste jako plevel na rolích a mezích, na pastvinách a výslunných, neúrodných místech roztroušeně po střední a jižní Moravě i ve Slezsku; v Čechách se vyskytuje pouze v severní části širšího okolí pražského a v nížině polabské mezi Lysou a Roudnicí. Kvete až v červenci a srpnu.

¹) Srovn. s pozn. ⁴) a s pol. wróblówka, ptasia głowa.

²) Jménem θυμέλαια nazývali staří Řekové druh lýkovce, který vonil jako mateřídouška ( = θύμος, str. 164 sv. III.) a měl plody podobné malým olivám ( = έλαία). Poněvadž však Linné pro všecky druhy lýkovců zvolil slovo Daphne, použil Lamarck tohoto jména pro vrabečnici.

³) Ku poctě Jiřího Stellera, rusk. lékaře a cestovatele; zemřel zmrznuv na Kamčatce r. 1745.

⁴) Od lat. passer = vrabec, passerinus = vrabčí, vzhledem k zobánkatým nažkám, podobajícím se dle Linnéa vrabčí hlavičce.

⁵) Lat. annuus = roční, jednoletý.