Na této straně začíná článek o rostlině:
Pupava obecná - Carlina vulgaris

rodu následujícímu jsou vnější listeny zákrovní lupenovité, jen vnitřní suchomázdřité, a kvítky vesměs obojaké.

Vyskytuje se u nás ve 3 druzích:

1. Pupava¹ obecná (Carlina² vulgaris L., Rosskopfstaude obr. 795) jest 2letá bodlákovitá bylina s vřetenovitým kořenem a přímou, 2-3 dm vysokou, jednoúbornou nebo chocholičnatě víceúbornou lodyhou, porostlou vejčitě kopinatými, poloobjímavě přisedlými, hrubě trnito-zubatými listy; dolejší listy (L), které však v době květu bývají většinou uschlé, jsou podlouhle kopinaté a súženy v řapík. Na líci jsou všechny listy lysé, na rubu však i s lodyhou více méně pavučinaté. Prostředně veliké úbory mají plevnaté lůžko a střechovitý zákrov, složený z listenů dvojího druhu: vnějších lupenitě rozšířených, trnitě zubatých (b); vnitřních čárkovitě kopinatých, celokrajných, suchomázdřitých, leskle žlutavých (b₁). Jsouce delší listenů vnějších, vnitřní listeny vytvářejí úhledný paprsek, jak činívají jazykovité květy skupiny rostlin chocholičnatých. Za vlhka a na večer se ohýbají vzhůru za touž asi příčinou, jak pověděno u pupavy bílé (str. 597).

Drobné kvítky (F) jsou vesměs obojaké, s trubkovitými, špinavě žlutobílými korunami. Opylení jich děje se způsobem u složnokvětých obvyklým (str. 389).

Hedvábitě huňaté nažky (f) jsou věnčeny jednořadým chmýrem, jehož pérovité chlupy dole spolu srůstají a opadávají společně s terčovitým výkrojkem z vrcholku plodu.

¹) Slovo pupava vyskytuje se i v jiných řečech slov., znamenajíc rostliny různé, na př. rus. пупавка = rmen, пуповникъ = žabník, pol. pępawa = nátržník, kakost atd. Viz též pozn. na str. 212. ve sv. II.

²) Nejspíše zkomoleno z vlašského cardina, cardo = bodlák. Někteří uvádějí, že byla tak pojmenována ku poctě Karla Velikého, který prý v době moru odporučoval kořen pupavy bílé (C. acaulis) svému vojsku. S tím souvisí i něm. legenda tohoto smyslu: Když ve vojšti Karla Vel. zuřil mor, zjevil se mu ve snách anděl a vyzval jej, aby vystřelil šíp a pozoroval, kam zapadne; z toho místa že vojsku jeho kyne spása. Vystřelený šíp zabodl se do úboru pupavy bílé. I kázal Karel Vel. vojínům svým, aby jedli dužnaté lůžko této byliny, a mor prý byl zažehnán.