Na této straně začíná článek o rostlině:
Pcháč nízký - Cirsium acaule [= Pcháč bezlodyžný - Cirsium acaule]
Pcháč zelinný - Cirsium oleraceum

listy jsou podlouhlé a zpeřeně rozděleny v kopinaté, ostnitě pilovité úkrojky; spodní súžují se v křídlatý řapík, ostatní však jsou přisedlé a malými oušky poloobjímavé, nesbíhavé; čím výše jsou listy menší a jednodušší, posléze úzce kopinaté, nedělené. Zákrovy dosti velikých úborů skládají se z listenů vejčitě kopinatých, z nichž vnitřní bývají na konci fialově zbarveny. Koruny jsou nachové.

Patře květeně Evropy jižnější a západnější, byl na stanovisko svrchu uvedené patrně zavlečen cizími semeny. Kvete v červenci a srpnu.

8. P. nízký (C. acaule¹ All. — obr. 787) vyhání z vytrvalého, krátkého oddenku růžici podlouhlých, roztroušeně srstnatých, ostatně lysých listů rozeklaných až skoro po střední nerv v kosníkovité, namnoze vlnitě zprohýbané, 2-3klané, silnějším trnem zakončené, po krajích ostnitě brvité úkrojky. Ve středu této růžice spočívá na zcela krátké lodyze jediný úbor; zřídka bývá lodyha na 4—15 cm prodloužena, ale při tom jednoúborná, jen někdy 2—3úborná. Lodyžní listy shodují se úplně s listy přízemními a súžují se vesměs v nesbíhavé řapíky. Veliké úbory, rozkvétající od července do září, mají vejčitý zákrov složen z kopinatých, lysých, přitisklých, krátce hrotitých listenův a obsahují květy barvy nachové, zřídka bledě pletní nebo bílé.

Roste na vlhkých lukách, travnatých stráních a po krajích lesů zejména v severnější polovině Čech. Na Moravě jest velice vzácný; byl tam pouze pozorován mezi Vsetínem a Rožnovem. Ze Slezska se neuvádí.

9. P. zelinný (C. oleraceum Scop. — obr. 788) poznává se ode všech předch. pcháčů na první pohled dle dvou věcí: má úbory obaleny, zvláště s počátku, bledozelenými listy a květy bledožlutavé. Jest vytrvalý druh s válcovitým oddenkem, přímou, 6-15 dm vysokou, rourovitou, i s listy lysou, žlutozelenou lodyhou a vejčitými, špičatými, většinou nedělenými, jen hrubě pilovitými a při tom ostnitě brvitými listy, které k lodyze přisedají a namnoze ji širokými laloky objímají. Dolejší listy však jsou obyčejně peřenoklané až peřenodílné a súžují se v řapík. Úbory, rozvíjející se v červenci a srpnu, jsou namnoze po několika nahloučeny na konci lodyhy a větví; zákrovy jejich skládají se z listenů kopinatých, měkkoostnem zakončených, na konci trochu odstálých, bledozelených. Vedle obyčejných květů bledožlutavých vyskytují se (ovšem velmi zřídka) květy kalně nachové.

Opylení obstarává normálním způsobem hmyz (viz str. 389). Zvláštní zmínky zasluhuje, že květy navštěvovány bývají velmi často žluťáskem řešetlákovým (Colias rhamni), jehož rub křídel — a jen ten jest viděti, když motýl sedí — nápadně se shoduje s barvou květů a nejhořejších listů. Aby byla podobnost ještě nápadnější, jsou křídla na rubu žilkována a protažena v ostré cípy, takže sedícího motýla na úboru mezi nejhořejšími listy nelze téměř ani pozorovati.

¹) Lat. acaulis = bezlodyžný.