Na této straně začíná článek o rostlině:
Zlatobýl (rod) - Solidago
Zlatobýl obecný - Solidago virga aurea [= Zlatobýl obecný - Solidago virgaurea]

celokrajné a nejčastěji i s lodyhou a zákrovy porostlé uzlinatými chloupky. Prostředně veliké úbory (A) mají válcovitý, střechovitý zákrov z úzce kopinatých, šidlovitě zakončených listenů a obsahují v terči obojaké kvítky (F) s trubkovitými, červenavě žlutými korunami, na obvodě kvítky pestíkové (F₁), s korunami uzounce jazykovitými, asi 2krát tak dlouhými jako zákrov, takže tvoří pěkný paprsek. Nažky (f) mají chmýr červenavě bílý.

Roste hojně na písečnatých pastvinách, mýtinách, suchých kopcích a neúrodných polích. Kvete od června do září.

Poněvadž za čerstva palčivě chutná, užívali ho dříve v lékařství, zvláště v nemocech plicních a žaludečních. Také jím druhdy „čarovali" proti uhranutí dětí.

Pozn. Na Mehelníku, jvých. od Písku (poprvé drem Velenovským) a u N. Benátek byla pozorována odrůda lysá, na sblížených listech toliko brvitá — t. hladký (E. droebachensis O. Müller).

Rod 37. Zlatobýl¹ (Solidago,² Goldruthe) shoduje se v střechovitém zákrovu, bezplevném lůžku, bezocasých prašnících a chlupovitém chmýří nažek s hvězdnici, má však jazykovité květy obvodové téže barvy jako květy vnitřní a nažky válcovité, žebernaté. Vyskytuje se u nás ve 3 druzích, z nichž 2 jsou původu severoamerického.

1. Zlatobýl obecný (Solidago virga aurea¹ L. — obr. 732) vyhání z krátkého, položeného oddenku přímé, až 1 m vysoké, roztroušeně chlupaté lodyhy, které jsou řídce porostlé listy v dolejší části elliptičnými až elliptičně kopinatými, v křídlatý řapík sbíhavými, drobně pilovitými, v hořejší části kopinatými, skoro celokrajnými. Z paždí hořejších listů vyrůstají krátké větvičky, nesoucí po 1-4 prostředně velikých úborech, tak že celé květenství představuje přímou, prodlouženou, hroznovitou latu. Úbory, rozvíjející se v měsících letních, mají válcovité zákrovy složeny z nestejných, čárkovitě kopinatých, střechovitě na sobě položených listenův a bezplevné lůžko. Květy jsou vesměs barvy žluté: v terči obojaké, trubkovité (F), na obvodě pestíkové, úzce jazykovité (F₁), v počtu 5 až 12, delší zákrovu, paprskující. Prašníky (a) jsou bezocasé a ramena čnělek obojakých květů asi téhož způsobu jako u hvězdnic (str. 533). Válcovité, žebernaté nažky (f) jsou věnčeny jednoduchým chmýrem.

Opylení děje se xenogamicky i geitonogamicky, jak vysvětleno ve znacích povšechných na straně 389.

1 ) Lat. virga aurea = zlatý prut.

2 ) Slož. z lat. solidus = pevný, celistvý + koncovka —ago (srovn. Plantago, Borago atd.), vzhledem k dřívější dobré pověsti v lékařství; hojiliť jím rány.