Na této straně začíná článek o rostlině:
Vrbina kropenatá - Lysimachia punctata [= Vrbina tečkovaná - Lysimachia punctata]
Bazanovec kytkovitý - Naumburgia thyrsiflora [= Vrbina kytkokvětá - Lysimachia thyrsiflora]

Roste nejraději u vod, zvláště v pobřežních křovích a to, jak H. Müller pozoroval, ve dvou tvarech: Roste-li na otevřených, slunných březích a stráních, mívá květy veliké, s temnožlutými korunami a s čnělkami čnějícími daleko nad tyčinky; tyto květy bývají hojně navštěvovány hmyzem, jemuž poskytují místo medových šťáv chutného pylu, a blizny jejich se zúrodňují pylem cizím. Roste-li však bylina ve stinných místech, kam vhodný hmyz málokdy zavítá, vytváří květy mnohem menší, s korunami bledožlutými a čnělkami krátkými, tak že blizny stojí asi ve stejné výši s prašníky a zúrodňují se jejich pylem autogamicky.

Dříve užívalo se jí v lékařství. Obsahuje v listech a lodyze žluté, v kořeni hnědé barvivo. Pro pěkné květy pěstuje se též ve květnicích.

4. V. kropenatá (L. punctata L. — obr. 49) podobá se vnějškem velice v. obecné, jest však slabší (nejvýš 60 cm vysoká), má 4hranou, úzce křídlatou, žláznatě pýřitou lodyhu, listy na rubu často černě tečkované a květy vyrůstající vesměs z úžlabí listů na dosti dlouhých stopkách. Ušty kališní nemají po kraji hnědé obruby, za to však jsou cípy zlatožluté koruny po kraji žláznatě brvité a obyčejně temnožlutě kropenaté; ústí a trubka kor. bývají zbarveny červenohnědé. Nitky tyčinek bývají tečkovány a jsouce do polovice spolu srostlé jako u v. obecné, zakrývají semeník, který jest poset žlutočervenými tečkami.

Vyskytuje se u nás (snad pouze zplaněle) v pobřežním křoví středního Polabí a v divoké části libosadu u Jičína; na Moravě u Ivančic (městský les), u Koryčan (Holý kopec) a j. Kvete v červnu a červenci.

Rod 7. Bazanovec¹ kytkovitý (Naumburgia² thyrsiflora³ Rchb., Lysimachia thyrsiflora L., Straussweiderich — obr. 50) vyhání z článkovaného, v bahně se plazícího oddenku přímé, přes ½ m vysoké, duté, jednoduché, dole šupinaté lodyhy s přisedlými, kopinatými, celokrajnými, po kraji obyčejně ohrnutými a na líci černě tečkovanými listy, které se podobají listům vrbovým a^- jsou většinou vstříčné nebo po 3—4 v přeslenech. Drobné, žluté květy (F), rozvíjející se v červnu a červenci, jsou nahloučeny ve válcovitých, stopkatých hroznech, vyrůstajících z paždí prostředních listů. Mají 5cípý, červeně tečkovaný kalich a 5cípou (často však též 6cípou - jako v diagramu obr. 51 - nebo i 7cípou) korunu, jejíž úzké, více méně přímé cípy jsou spolu srostlé až zcela na spodu, tak že se zdá býti koruna prostoplátečnou. Mezi cípy kor. jsou malé zoubky (obr. 50 с a obr. 51), zákrsky to po tyčinkách vnějšího kruhu (srovnej s petrklíčem str. 31). Tyčinek jest 5 (po případě 6 — 7), vyčnívají obyčejně daleko z koruny a jsou dole spojeny úzkým kroužkem, že je lze pokládati za jednobratré. Svrchní semeník, poset drobounkými bradavičkami, jejichž šťavnaté buňky vyssává hmyz, dospívá v kulatou tobolku, pukající 5 chlopněmi.

¹) Srovn. pol. bażanowiec, jímž vyrozumějí však Poláci kromě této byliny i jiné.

²) Dle Naumburga (jm. vlastni).

³) V kytkách (= thyrsus) kvetoucí (= florus).