Na této straně začíná článek o rostlině:
Jestřábník rudokvětý - Hieracium aurantiacum [= Jestřábník oranžový - Hieracium aurantiacum]
Jestřábník chocholičnatý - Hieracium cymosum
Jestřábník vysoký - Hieracium praealtum [= Jestřábník úzkolistý - Hieracium piloselloides]

6. J. rudokvětý (Η. aurantiacum¹ L. — obr. 564) poznává se ode všech našich jestřábníků nejsnáze po oranžově červených květech. Ostatně vyhání jako druhy předch. z šikmého oddenku plazivé výběžky, růžici přízemních, podlouhle kopinatých, zpředu širších, oddáleně mělce zoubkovaných nebo skoro celokrajných, světle zelených až nasivělých listů, které však do doby květní obyčejně až na jeden vyhynou, a přímé, štíhlé, v dolejší části 3—4listé, i s listy bohatě chlupaté lodyhy (ch), nesoucí hustou, často skoro okoličnatou, s počátku nahloučenou, posléze trochu volnou latu. Široce vejčité zákrovy skládají se z tmavých nebo načernalých listenů.

Opylení děje se způsobem jako u j. chlupáčku (str. 415), k čemuž dlužno dodati, že květy jsou nejvíce navštěvovány denními motýly červeně zbarvenými.

Roste v několika odrůdách v horských krajinách na lukách a travnatých úklonech, zejména v Šumavě, Sudetách a Beskydách, kde jej lid zove »divokým šafránem«. Pěstuje se však také v zahradách pro ozdobu.

7. J. chocholičnatý (H. cymosum L., H. Nestleri² Vill. — obr. 565) má oproti všem předcházejícím šikmý oddenek krátkočlenný, bez podzemních výběžků, z něhož obyčejně ani listnatých, nadzemních šlahounů nevyhání, zachovávaje a rozmnožuje se nejčastěji pouze přisedlými nebo krátce stopkatými růžicemi. Listy spodní, ještě i v době květu čerstvé, jsou kopinatě podlouhlé, travozelené, hvězdovitě pýřité, po obou stranách bohatými chlupy (vločkami) posázené. Pevné, nesnadno stlačitelné lodyhy as ½ m vysoké a nejčastěji 3listé jsou hustě porostlé krátkými, odstálými, asi stejně dlouhými chlupy, jejichž délka průměr lodyhy nikdy nepřesahuje. Vrchol jejich jest zakončen hustě nahloučenými, drobnými úbory sestavenými do zdánlivého okolíku, anyť krátké stopky úborové vyrůstají téměř z jediného bodu. Úzké, přišpičatělé listeny (b) válcovitých zákrovů jsou namnoze tmavé, více méně žláznaté a světle chlupaté. Květy jsou světle zlatožluté.

Roste v četných odrůdách na lesních lukách, travnatých pahorcích a v křovištích často pospolitě, zejména v širším okolí pražském, záp. Polabí, Jičínsko-Boleslavsku, poříčí Ploučnice, horách Krušných, hornatině křivoklátsko-berounské, Plzeňsku, Krumlovsku, Jeseníku, Beskydách, jižní Moravě i j. Kvete v druhé polovici května a v červnu.

8. J. vysoký (H. praealtum Vill. - obr. 566) vyhání z krátkočlenného oddenku (který jest bez podzemních výběžků) často listnaté, někdy květo-

¹) Lat. aurantiacus = oranžový. — ²) Viz pozn. ¹) na str. 508 ve sv. II.