Úvod | Herbář Wendys |
Fr. Polívka: Názorná květena zemí koruny české, svazek 3, strana 399:
Na této straně začíná článek o rostlině:(v hranaté závorce je uvedeno jméno příslušné rostliny dle současného pojetí)
|
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
od г. 1763. připravují známou náhražku kávovou — "сikorku"1. Druhdy užívalo se kořenů čekanky také v lékařství. Listy žere rád dobytek i husy. Pokud jsou mladé, možno je též jísti, jak děje se zvláště hojně ve Francii. Tam totiž zasazují kořeny čekankové ve tmavých sklepích do vlhkého písku a ony pak po celou zimu vyhánějí bledé listy, jichž používá se jako jemného salátu. Kneipp odporučuje thé z květův a listů čekankových při špatném trávení, jakož i v chorobách jater a ledvin. Ve středověku připisovali čekance tajné moci a domnívali se, že zakleti lidé proměňují se v čekanky, a to lidé zlí v čekanky modře kvetoucí, lidé dobří ve vzácné čekanky s květy bílými. Nalezl-li někdo čekanku bíle kvetoucí a dobyl-li kořene jejího o sv. Jakubu (25. července) jelením parohem, chránil ho kořen od nemocí a přinášel mu štěstí v lásce. Nepřátel z říše živočišné čekanka nemá mnoho. Kromě několika broučků a housenek škodí mladým výhonkům nejčastěji mšice čekanková (Aphis cichorii L.) a na kořenech žije útlý červíček, háďátko kořenové (Heterodera radicicola Greef.). Z cizopasných hub vyskytuje se nejčastěji na listech plíseň uzlinatá (Peronospora gangliformis), vytvářející na rubu bílé skvrny, následkem čehož listy před časem usýchají, a bílé padlí neboli bílá manna (Erisiphe lamprocarpa Link). 2. Štěrbák2 neboli endivie3 (C. endivia L., die Endivie — obr. 543) podobá se vnějškem velice čekance. Jest bylina 1—2letá, poněkud nasivělá, dosti lysá, mající dolní listy podlouhlé, chobotnatě vykrajované, často kadeřavé a protisečné, někdy však také nedělené, hořejší lodyžní široce vejčité, srdčitým spodem objímavé a úbory v paždích listův (listenův) obyčejně po pěti. Z modrých kvítků dospívají nažky (f) věnčené šupinkami jen asi 4kráte kratšími nežli jsou samy (— u čekanky jsou šupinky mnohem kratší). Pocházeje z vých. Indie, pěstuje se u nás někdy v zelinářských zahradách pro chutné listy. Kvete jako předch. v červenci a srpnu. Rod 2. Kapustka4 obecná (Lampsana4 communis L., die Milche Rainkohl — obr. 544) jest 1letá bylina s vřetenovitým kořenem a přímou, přes 1) Viz V. F. Danzer: Čekanka čili cikorie. Návod ku pěstování a zužitkování čekanky. 2) Čes. štěrbák, pol. szczérbak, chorv, štrbka, rus. щербакъ, obsahuje stslov. kmen štrъыъ ( — vyštěrbaný, vyhlodaný), vzhledem ke kracovitým, jako vyhlodaným listům; srovn. s pozn. 1) na str. 398. 3) Někteří odvozují od entybia a to od intybus (viz pozn. 3) na str. 398). Dle Morisona vzniklo však prý z orient. hendeva = štěrbák. 4) Λαψάνη nebo λαμψάνη (od λαπάζω = změkčují) slula Řekům nějaká snadno stravitelná zelenina. Linné přenesl tento název na kapustku, poněvadž mladých listů lze požívati jako salátu. U Jungmanna slove kapustěnka. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
Pokud se obrázek dotyčné rostliny nanechází na této stránce, takřka jistě jej najdeta na stránce předchozí nebo následující. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |