Na této straně začíná článek o rostlině:
Chrastavec polní - Trichera arvensis [= Chrastavec rolní - Knautia arvensis]

1. Chrastavec¹ polní (Trichera² arvensis Schrad., Scabiosa³ arvensis L., Knautia⁴ arvensis Coult. — obr. 529) jest vytrvalá bylina s šedopýřitou a (zvláště dole) srstnatou, as ½ m vysokou, nahoře v nemnohé větve vidlanovitě rozvětvenou lodyhou, která vyrůstá z konce (nikoli po straně) loňského, větvitého, šikmého oddenku. Trochu tuhé, srstnaté listy jsou vstřícné a většinou zpeřeně rozděleny v kopinaté, celokrajné úkrojky. První dva listy přízemní, někdy i ostatní jsou však nedělené. Květy, rozvíjející se v měsících letních, skládají na konci lodyhy a větví husté, ploché úbory, které mají chlupaté (bezplevné) lůžko a jsou podepřeny zákrovem zelených, široce kopinatých, štětinatě brvitých listenů. Obvodové květy (F₁) bývají větší vnitřních, aby byl úbor nápadnějším, a mají čnělky i tyčinky poměrně krátké, z korun málo vyčnívající, kdežto menší květy vnitřní (F) mají čnělky i tyčinky o hodně delší korun. Oboje květy spočívají spodním semeníkem v malinkých, pohárkovitých zákrovečkách; mají na vrcholku semeníka 7-8paprsečný, na spodu stopkovitě súžený kalich (obr. 530), nálevkovitou, ve 4 nestejné cípy rozeklanou korunu barvy lilákové nebo nažloutle bělavé a 4 volné tyčinky. Nažky (f, F₁) jsou na vrcholku věnčeny vytrvalým kalichem (k) a vězí v zákrovečkách, jež oproti všem rodům předcház. nejsou rýhovány.

Květy jsou význačně protandrické a zařízeny na opylení cizím pylem pomocí hmyzu. Rozvíjení jejich děje se od obvodu do středu a to dosti pomalu, tak že to trvá několik dní, nežli celý úbor rozkvete. S počátku vyčnívají z korun jen tyčinky, jejichž prašníky postupně (nikoli současně najednou) dospívají. Teprve když všechny 4 prašníky všech květů celého úboru

1 ) »Chrasta (rus. короста, pol. krosta, chorv. krasta = crusta vulnéris, strupy) jest neduh osuté kůže velmi nakažlivý« (Jungm.). Má tudíž české chrastavec podobný význam jako lat. scabiosa. Také v jiných řečech slovan. se tak zove, na př. rus. короставикъ, chorv. krastavac neboli grintovc, pol. swierzbnica.

2 ) Od řec. θρίχ, τριχός = vlas, chlup, vzhledem k tomu, že na lůžku úborovém jsou místo plev chlupy.

3 ) Od lat. scabies = svrab (viz pozn. ³) na str. 380).

4 ) Pojmenován tak dle Krišt. Knauta, lékaře a botanika, zemřevšího r. 1716 v Halle.