Na této straně začíná článek o rostlině:
Hlaváč žlutavý - Scabiosa ochroleuca

1. Hlaváč¹ žlutavý (Scabiosa² ochroleuca³ L., Asterocephalus¹ ochroleucus³ Wallr. — obr. 523) jest bylina dvouletá až vytrvalá, porostlá na přímé, obyčejně větvité, 3—6 dm vysoké lodyze i na listech více méně přilehlými chloupky, od nichž bývá někdy až šedopýřitá. Vedle květonosné lodyhy vyrůstá na spodu po straně ještě růžice podlouhle elliptičných, pilovitě vroubkovaných nebo lyrovitých listů, která vyžene kvetoucí lodyhu až příštího roku. Nejspodnější listy lodyžní jsou podobné jako listy v rozetce, anebo jeví rozmanité přechody od listů celých až k listům rozděleným zpeřeně v jemné úkrojky; výše na lodyze však jsou listy většinou dvakrát peřenodílné, rozdělené až po hlavní nerv v úzké postranní úkrojky, které jsou opět podobně rozeklány.

Různotvárnost listův u tohoto i jiných druhů hlaváčů vykládají biologové takto: Listy přízemní, nezastíňující jiných listů, mohou býti neděleny; čím větší plocha jejich, tím více dostane se jim blahodárných paprsků slunečních. Listy výše postavené zastiňovaly by však jsouce neděleny listy spodní; proto lépe jest, jsou-li rozděleny, poněvadž mezerami mezi úkrojky mohou paprsky sluneční i na spodní listy dopadati.

Bledožluté, nevonné květy (F, F₁), rozvíjející se v červenci a srpnu, jsou směstnány na plevnatém lůžku v konečné úbory skoro ploché, které však po odkvetení nabývají tvaru vejčitého. Zákrovy podúborní skládají se z listenů úzkých, bylinných. Jednotlivé kvítky mají spodní semeník věnčen na vrcholku vytrvalým kalichem rozděleným v 5 osin s počátku ryšavých, na spodku bledších (k), a vězí tímto semeníkem až po kalich v pohárkovitém zákrovečku (z), který jest vrouben suchomázdřitým okrajem (l). Z trubkovité, nestejně 5cípé koruny (c) vyčnívají 4 tyčinky s šafránově červenými prašníky a jednoduchá čnělka. Plod (f, f₁) jest nažka s 5 ryšavými kališními osinami (k), obalena vytrvalým zákrovečkem (z), jehož okraj, posléze rozprostřený, tvoří bledomázdřitý, řasnatě zprohýbaný límec (l).

¹) Srovn. pol. głowacz, głowaczka, chorv. glavač a pozn. ⁴).

²) Od lat. scabies = svrab, poněvadž některých druhů — zvláště čertkusu, který dříve od tohoto rodu se neodděloval — užívalo se proti svrabu.

³) Slož. z řec. ωχρός = žlutavý + λευκός = bílý.

⁴) Slož. z řec. άστήρ = hvězda + κεφαλή = hlava, vzhledem k úborům.