Úvod | Herbář Wendys |
Fr. Polívka: Názorná květena zemí koruny české, svazek 3, strana 375:
Na této straně začíná článek o rostlině:(v hranaté závorce je uvedeno jméno příslušné rostliny dle současného pojetí)
|
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
Řád XXIX. Štětkovité (Dipsaceae) jsou byliny se vstřícnými, bezpalistnými listy a drobnými květy směstnanými v úborech, tak že se podobají vnějškem rostlinám složnokvětým (viz řád násl.). Od složnokvětých však liší se hlavně 2 znaky: mají ve květech 4 volné, namnoze z koruny daleko čnějící tyčinky a kromě kalichu ještě zvláštní, nejčastěji pohárkovitý zákroveček (neboli kalich zevnější), v němž kvítek celým semeníkem až po kalich bývá ponořen (obr. 518 z). Se stanoviska morfologického považuje se zákroveček za dva spolu srostlé listénce. Ostatně mají květy trubkovitou nebo nálevkovitou, 4—5cípou, obyčejně souměrnou korunu a spodní, jednopouzdrý semeník obsahující jediné vajíčko a prodlužující se na vrcholku v jednoduchou čnělku. Plod jest nažka, věnčena vytrvalým kalichem a ponořena v zákrovečku. Z naší květeny náležejí sem 4 rody, jež lze sestaviti v tento přehled: Rod 1. Štětka1 (Dipsacus2, Karde) má lůžko úboru plevnaté, plevy a listeny zákrovní tuhé, pichlavé. U nás vyskytuje se ve 4 druzích: 1) Nazvána tak vzhledem k hrotitým, pichlavým plevám a listenům zákrovním. Také v jiných řečech slovanských podobně se jmenuje, na příklad polsky szczotki, chorv. šetica, rus. щётка, luž. šćetka atd. 2) Z řec. διψάω = žízním; v paždích hořejších listů udržuje se, zvláště u štětky laločnaté, po dešti dlouho voda, jakoby rostlina žíznila. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |
Pokud se obrázek dotyčné rostliny nanechází na této stránce, takřka jistě jej najdeta na stránce předchozí nebo následující. |
<<< Předchozí stránka Další stránka >>> |