Na této straně začíná článek o rostlině:
Svízel křížatý - Galium cruciata [= Svízelka chlupatá - Cruciata laevipes]
Svízel jarní - Galium vernum [= Svízelka lysá - Cruciata glabra]

Roste ve stinných, horních lesích; nejlépe se mu daří na lakových místech, kde hnije spadlé jehličí. Kvete v měsících letních.

14. S. křížatý (G. cruciata Scop., Vaillantia¹ cruciata L. — obr. 491) vyhání z plazivého oddenku většinou jednoduché, 4hranné, žlutavě zelené, lámavé, silně srstnaté lodyhy s vejčitými, 3žilnými, srstnatými listy sestavenými do 4četných přeslenů.

Zajímavo, že listy všech přeslenů stojí nad sebou, tvoříce 4 řady. U ostatních rostlin, které mají přesleny, listy alternují, t. j. listy toho kterého přeslenu zaujímají takovou polohu, že stojí nikoli nad listy, nýbrž nad mezerami (mezi listy) přeslenu níže postaveného, tak že listy se vzájemně nezastiňují; tento zákon vládne při rozpostavení listů v rostlinstvu všeobecně. Proč tomu tak není u tohoto a jiných druhů svízelů, vysvítá z povahy přeslenů. Jak v povšechných znacích tohoto řádu vysvětleno (str. 345 a obr. 476 В), dlužno v každém přeslenu jen 2 listy považovati za skutečné listy a to ony dva, z jejichž paždí vyrůstají květy; ostatní 2 listy, z jejichž paždí nikdy květy nevyrůstají, jsou palisty. Odmyslíme-li si v každém přeslenu oba palisty, pak i zde listy vstřícné alternují; nestojíť nad listy toho kterého přeslenu listy přeslenu vyššího nýbrž jeho palisty.

Drobné, žluté kvítky vyrůstají od dubna do června v chudých, krátce stopkatých, listenatých vrcholíčcích (Κ) z úžlabí vždy dvou vstřícných listů; prostřední kvítky každého vrcholíčku jsou obojaké, ostatní jsou prašníkové, se zakrnělými pestíky a tudíž neplodné. Po odkvetení se přesleny listové i vrcholíčky plodní ohýbají dolů. Plody (f) jsou hladké a lysé.

Jest obecný ve vlhkých houštinách, v lesích a hájích.

Vonných květů a hořce chutnajících listů užívalo se dříve v lékařství. Kořen i vnať obsahují červené barvivo, kterým se mléko i kosti zvířat, požívají-li svízele ve větším množství, červeně zbarvují.

Vzhledem k odchylnému vnějšku a dvojím květům oddělil Linné tento druh s násled. od ostatních svízelův a učinil z něho samostatný rod Vaillantia.

15. S. jarní (G. vernum Scop., Vaillantia glabra² L.- obr. 492) podobá se velice sv. křížaté mu; jest však na lodyze (alespoň v horní polovině), i na listech lysý nebo skoro lysý a má vonné, žluté nebo nazelenalé květy ve vrcholících bezlistených.

1 ) Ku poctě franc. botanika Šebest. Vaillanta; † v Paříži 1722.

2 ) Lat. glaber = lysý.