Na této straně začíná článek o rostlině:
Zvonek vousatý - Campanula barbata
Zvonek sibiřský - Campanula sibirica
Zvonek řepka - Campanula rapunculus

řapíkaté listy lodyžní podlouhlo-vejčité až podlouhlo-kopinaté, na spodu čepele více méně zaokrouhlené nebo i srdčité. Kališní ušty jsou dlouze zašpičatěny a koruny barvy nejčastěji světle fialové, zřídka bílé. Čnělky, jsouce jen asi zdéli koruny, z korun nevyčnívají. Tobolky otvírají se děrami na spodu. Před deštěm ohrnují se ušty korunní dovnitř jako u druhu předch.

Roste na pokrajích lesů, na keřnatých stráních, na mezích a na suchých lukách v širším okolí pražském, nížinách polabských, Jičínsko-Boleslavsku, poříčí Ploučnice, horách Krušných, Plzeňsku, poříčí střední Otavy a Krumlovsku, jakož i v rovinách a nízkých předhořích moravských i slezských. Kvete od července do září.

Ke vzácným druhům zvonků naší květeny patří ještě tyto:

10. Z. vousatý (C. barbata L. — obr. 421) — s přímou, jednoduchou, as 3 dm vysokou lodyhou a podlouhle kopinatými listy, jež jsou jako celá rostlina drsně srstnaté. Dosti veliké, ale nečetné květy vyrůstají v červenci a srpnu jednotlivě z paždí listenů, tvoříce chudý, jednostranný hrozen. Mají mezi ušty kališními (k) lupenité přívěsky (m) sehnuté dolů, čímž tento druh s následujícím ode všech ostatních zvonků naší květeny se nejsnáze poznává. Cípy válcovito-zvonkovité, fialově modré koruny jsou na okraji dlouze vousaté.

Vyskytuje se na lesních lukách a travnatých stráních kladského Sněžníku a moravskoslezského Jeseníku.

11. Z. sibiřský (C. sibirica L. — obr. 422) shoduje se v lupenitých, dolů sehnutých přívěscích mezi ušty kališními s druhem předch., má však květy na koncích tenkých větví konečné, hroznovité laty. Mimo to jest lodyha i s listy jen krátce mrtnatá, nálevkovitě zvonkovité, červenavě fialové, zřídka bílé koruny mají cípy lysé nebo jen spoře chloupkaté a přívěsky kalicha jsou kratší než semeník, kdežto u druhu předch. jsou delší semeníku.

Roste porůznu na suchých stráních a trávnících, zvláště na vápně ve střední a jižní Moravě. Kvete v máji a červnu.

12. Z. řepka (C. rapunculus¹ L. — obr. 423) jest též druh moravský, rostoucí pořídku na lukách, mezích a u cest Moravy východní (na př. u Luhačovic, kolem Rusavy, Rožnova a Příbora). V novější době nalezl jej odb. učitel Fr. Maloch též na násypu dráhy u Doubravky blíže Plzně, kamž patrně náhodou byl zavlečen. Podobá se celkem zv. rozkladitému, má však 2letý kořen mrkvovitě ztloustlý, dužnatý a květy v dlouhé, kuželovité, někdy hroznovité latě složené z větví většinou krátkých, přímo odstálých. Listénce jsou na spodu stopek květních, kdežto u zv. rozkladitého nad pro-

¹) Zdrobn. slovo lat. rapa = řepa, vzhledem k dužnatému kořenu; viz pozn. ³) na str. 118. ve sv. II.