Na této straně začíná článek o rostlině:
Hořepník - Gentiana pneumonanthe [= Hořec hořepník - Gentiana pneumonanthe]

7. Hořepník¹ (O. pneumonanthe² L. - obr. 371) má krátký, tlustý, jako ukousnutý, šupinatý oddenek, z něhož vyhání obyčejně několik postranních, přímých, jednoduchých, až ½ m vysokých lodyh porostlých čárkovitě kopinatými, 1-3žilnými, po krajích často ohrnutými listy, které v dolejší části lodyhy jsou značně zmenšeny až šupinovité. Úhledné květy (F) vyrůstají jednotlivě na vrcholku lodyhy a nejčastěji ještě také z paždí hořejších listů; stopky jejich jsou opatřeny pod kalichem 2 listenci (b). Válcovitě zvonkovitý kalich jest rozeklán asi do polovice v 5 čárkovitě kopinatých uštů. Veliká koruna je kyjovitě zvonkovitá a taktéž rozeklána v 5 cípů, s nimiž se střídají malé zoubky; jest barvy tmavomodré, se zelenými skvrnami, vně s 5 zelenými pruhy a v ústí lysá (bezvousá).

Opylení obstarává jako u jiných hořců s počátku hmyz, vyssávající ze dna květů medovinu, později však zúrodňují se blizny též autogamicky. Když koruna se rozvije, jest blizna — prašníky o něco převyšující — dosud zavřena, zúrodnění neschopna, prašníky však, otvírajíce se na vnější, ke koruně obrácené straně podélnými skulinami, jsou pylem na této straně takřka obaleny (obr. 372 A). Tento pyl otírá si hmyz na hlavu a přenáší jej pak na blizny květů starších. Poněvadž však koruny, v dopoledních hodinách rozvivše, každého dne na večer se zavírají a při tom se dotýkají prašníků, přilne též něco pylu, který jest velice lepkavý, na

¹) Slož. nejspíše z hořký + řepa, vzhledem ke kořenům.

²) Slož. z řec. πνεύμων = plíce + άνθος = květina; druhdy se této byliny užívalo v nemocech plicních.