Na této straně začíná článek o rostlině:
Jablečník cizí - Marrubium peregrinum
Hojník chlumní - Sideritis montana

Roste na návsích, u cest, na mezích a na kamenitých stráních v Čechách zejména v širším okolí pražském, nížinách polabských, Jičínsko-Boleslavsku, poříčí Ploučnice a Teplicko-Žatecku, na Moravě hlavně v části jižní, jinde pořídku. Kvete v měsících letních.

Jsa rozemnut zapáchá jablky a hořce chutná. Užívá se ho od dávných dob v domácím léčení proti souchotinám i jiným nemocem, proto jej též někde pěstují ve venkovských zahrádkách, na př. kolem Vidnavy ve Slezsku.

2. J. cizí (M. peregrinum L., M. pauciflorum¹ Wallr., M. creticum² Mill. — obr. 217) podobá se velice druhu předch.; má však lodyhu odstále větvitou a dolní, podlouhle vejčité listy v době květu již zašlé; ostatní listy jsou elliptičně kopinaté a v řapík klínovitě súženy. Květy stojí v lichopřeslenech chudých, mají kalich (k) pouze 5zubý, o nestejných zubech přímých a vyjímajíc rovnou špičku po celé délce plstnatých.

Vyskytuje se porůznu na pustých místech, u cest a na návsích v střední a jižní Moravě; v Čechách je znám pouze z okolí Malnic (záp. od Loun), kde jej poprvé sbíral dr. Velenovský r. 1884. — Kvete současně s předch.

Pozn. Na týchž místech objevuje se někdy j. uherský (M. pannonicum Reichb., M. remotum Kit.), který znaky obou druhů předch. v sobě spojuje a proto také za míšence jejich jest považován.³

Rod 13. Hojník¹ chlumní (Sideritis³ montana L., Gliedkraut — obr. 218) jest 1letá bylina všecka porostlá řídkými, měkkými, bělavými chlupy, které jsou rostlině k ochraně proti přílišnému vypařování. Má kopinaté, přisedlé, v předu zubaté listy a v jejich paždí chudé, nejvýše 6květé lichopřesleny, které skládají dohromady dlouhý, přetrhovaný klas. Květy (F), rozvíjející se v červenci a srpnu, mají trubkovitý kalich (k) rozeklán v 5 vejčitých, pichlavou osinou zakončených zubů, tlamatou, citronově žlutou, na pyscích nachově vroubenou, později hnědnoucí korunu kratší kalicha a dvojmocné, v trubce koruny (c) ukryté tyčinky, jejichž prašníkové pytlíčky leží v jedné čáře a pukají společnou skulinou. Čnělka (l) jest rozeklána na konci ve dvě ramena, z nichž jedno jest oblé, druhé ploše rozšířené. Tvrdky jsou vejčité, nahoře zaokrouhlené.

Jest v naši vlasti vzácný. V Čechách byl pozorován pouze v Bučkových sadech a u Dvorců blíže Prahy (r. 1882 drem Čelakovským ml.), kamž

¹) Lat. pauciflorus = řídkokvětý.

²) Lat. creticus = krétský, křidový.

³) Popis jeho viz v Slovn. terminol. v I. sv. pod heslem míšenci.

⁴) Srovn. s pol. gojnik a s pozn. násl.

⁵) Tímto jménem (od řec. σίδηρος = železo) zvali Řekové rozličné byliny, o nichž se domnívali, že hojí rány způsobené železem. Linné přenesl je na tuto bylinu, poněvadž ji druhdy přikládali na rány.