Na této straně začíná článek o rostlině:
Strmobýl obecný - Turritis glabra [= Huseník lysý - Arabis glabra]
Barborka obecná - Barbaraea vulgaris [= Barborka obecná - Barbarea vulgaris]

- 95 -

Rod 4. Strmobýl obecný (Turritis¹ glabra² L., Thurmkraut -obr. 155) vyhání z 2letého kořene přízemní listy kracovité nebo hluboce zubaté, hvězdovitě chlupaté a ztuha přímou, až přes 1 m vysokou, obyčejně jednoduchou lodyhu s listy podlouhlými, většinou celokrajnými a lysými, jež spodem svým lodyhu objímají. Přízemní listy, v době květu často již odumřelé, bývají na rubu fialově zbarveny; příčina a účel tohoto zbarvení jsou podobny jako u h. brukvolistého (str. 93).

Květy mají drobné, žlutavě bílé koruny a vyvinují se ve 4hranné, souběžně s přehrádkou trochu smačknuté šešule (f), které dozravše jsou asi 6krát delší svých stopek, mají na konci kratičkou čnělku s hlavičkatou bliznou a přiléhají těsně k lodyze; obsahují v každém pouzdře 2 řady semen (f₁), čímž liší se strmobýl ode všech rodů předcházejících. Ploché, lžilné chlopně oddělují se od spodu nahoru a při tom se nezkrucují, podobajíce se v tom ohledě šešulím huseníků.

Roste hojně na kamenitých místech, zejména na pokrajích lesů, v mýtinách a na keřnatých stráních. Kvete v červnu a červenci.

Rod 5. Barborka³ (Barbaraea³, Barbarakraut) shoduje se ve všech vlastnostech s huseníkem (str. 89), má však šešule nesmačknuté a koruny žluté. U nás jí rostou 2 druhy:

1. Barborka⁸ obecná (Barbaraea³ vulgaris R. Br. — obr. 156) jest 2letá bylina s rýhovanou, lysou, větevnatou lodyhou a lyrovitým i listy, jejichž poslední (nejhořejší) pár postranních uštů jest asi tak široký jako veliký ušet konečný; hořejší listy jsou peřenoklané nebo hluboce zubaté. Květy mají žluté korunní plátky asi 6 mm široké a 2krát delší kalicha.

Opylení jest podobné jako u řeřišnice luční (str. 83); kratší tyčinky, zdéli čnělky, přikládají se svými prašníky za deštivého počasí k blizně, za jasného dne však od blizny se značně oddalují. Čtyřhranné, dlouhé šešule odstávají šikmo na krátkých stopkách, mají krátkou, rovnou čnělku a obsahují v každém pouzdře 1 řadu semen. Poloha kořínku k dělohám v semenech jest táž jako u řeřišnice (str. 82).

1 ) Z řec. τνρρις — lat. turris = věž, vzhledem k přímému, jehlancovitému vzrůstu (od čehož i český jeho název) nebo vzhledem k té okolnosti, že roste někdy na věžích a zříceninách.

2 ) Lat. glaber = lysý.

3 ) Slynula druhdy v lékařství pod jménem »bylina sv. Barbory« — herba sanctae Barbarae.