Na této straně začíná článek o rostlině:
Řeřišnice luční - Cardamine pratensis

- 83 -

1. Řeřišnice¹ neboli řeřicha¹ luční (Cardamine⁵ pratensis L. - obr. 133) jest vytrvalá bylina s přímou, (alespoň nahoře) dutou, sivě ojíněnou, asi 3 dm vysokou lodyhou a střídavými, lichozpeřenými, 4jařmými až mnohojařmými listy, které bývají při zemi směstnány v růžici. Přízemní listy skládají se z lístkův okrouhlých, mělce vykrajovaných, kdežto listy lodyžní mají lístky úzké a celokrajné. Květy (F) jsou sestaveny v konečném chocholičnatém hroznu, který se později prodlužuje. Jsouce stavěny dle normálního plánu květů křížatých (viz str. 79 a obr. 128), mají bílou nebo lilákovou korunu a žluté prašníky. Na lůžku jest pod každou kratší tyčinkou po jedné větší medové žlázce, vně kruhovité, uvnitř otevřené a mezi delšími tyčinkami jsou též menší medové žlázky (obr. 129). Medová šťáva z těchto žlázek se ronící stéká do vakovitě vyhloubených lístkův kališních (obr. 133 k) proto kališní lístky pod kratšími tyčinkami jsou dole více vyduty nežli kališní lístky pod delšími tyčinkami.

Zúrodňování blizen děje se jednak pylem cizím, jednak pylem vlastním. Delší tyčinky vyčnívají nad bliznu a prašníky jejich otvírají se skulinami na vnitřní straně, tak že pyl může se z nich na bliznu vysypávati; děje se tak však jen tehdy, je-li počasí studené nebo deštivé a návštěva hmyzu následkem toho slabá. Za pěkného počasí zkrucují se delší tyčinky o čtvrt kruhu a obracejí se vnitřní stranou ku kratším tyčinkám, tak že pyl z nich se vysypávající otírá se hmyzu, jenž pod kratšími tyčinkami hledá nektar, na sosák a hlavu. Hmyz pak otíraje tento pyl v témž nebo jiném květu o bliznu, působí opylení buď vlastním nebo cizím pylem. Pyl z kratších tyčinek, ač se vysypává na vnitřní straně ke blizně obrácené, nemůže bliznu zúrodňovati, poněvadž tato jest výše; slouží pouze k opylení cizích blizen, na které jej hmyz přenáší. Nicméně prodlužují se i tyto tyčinky v některých květech tak dalece, že prašníky jejich stojí ve stejné výši s bliznou; v tom případě může i jejich pyl bliznu zúrodniti.

Po zúrodnění blizny vyvinou se ze semeníků čárkovité šešule, které stojíce na dosti dlouhých stopkách, mají na vrcholku kratičkou čnělku a obsahují v každém pouzdře řadu semen. Chlopně šešulí jsou bezžilné a oddělujíce se na zralých plodech zdola nahoru pružně se zkrucují (obr. 133 f₁). Semena mají ploché dělohy a kořínek položený po stranách děloh; náležíť řeřicha do skupiny bokokořenných (Pleurorhizae viz str. 82 a obr. 132, 1).

Řeřicha luční roste hojně na lukách a příkopech. Kvete od dubna do června. Před deštěm a na večer ohýbají se stopky květní dolů a koruny se zavírají, aby vnitřní, útlé části květové, zejména pyl, netrpěly deštěm ani rosou a aby se z nich nevyzařovalo za chladné noci příliš mnoho tepla.¹

¹) Rostliny, které před deštěm květy své zavírají nebo sklánějí, aby prašníky jejich nezmokly, slovou dešťobojné (ombrophobické). Náleží k nim velice četné rostliny.