Na této straně začíná článek o rostlině:
Dymnivka žlutá - Corydalis lutea
Zemědým lékařský - Fumaria officinalis

- 75 -

Roste na podobných místech jako druhy ostatní, ale jen v některých krajinách (zejména v okresích posudetských, ve vých. Polabí, v okolí Teplic a Žatce a pořídku též v jižnější Moravě). Kvete ze všech dymnivek nejdřív (již v březnu).

5. Na skalách pod zříceninou na Pavlovských kopcích v jižní Moravě roste zplaněle jedovatá, jihoevropská d. žlutá (C. lutea DC. -— obr. 120), která naproti všem předcházejícím druhům má kořen mrcasatý (v hlízu nenapuchlý) a květy bledožluté, jež rozvíjejí se teprve v měsících letních (od července do září). Kromě toho vyrůstá mladá rostlinka ze semena dvěma dělohami. Na uvedeném stanovisku byla poprvé poznána r. 1888 učitelem Schierlem; v r. 1897 byla pozorována též blíže nádraží v Dobřichovicích, jihozápadně od Prahy.

Rod 2. Zemědým¹ (Fumaria¹, Erdrauch) má kořen nehlíznatý a plody jednosemenné nažky.

Vyskytuje se u nás jako dymnivka v 5 druzích.

1. Zemědým¹ lékařský neboli routička (Fumaria¹ officinalis L. - obr. 121) jest jednoletá bylinka (jako všecky zemědýmy) s větevnatou, 1—3 dm dlouhou lodyhou a sivými, 2krát zpeřeně dělenými listy, složenými z klínovitých lístků 2—3klaných. Sivost listů pochází od jemného povlaku voskového, který brání vodě (rose), aby neucpávala průduchů a nepřekážela transpiraci².

Souměrné kvítky (obr. 122), objevující se od května až do podzimu, vyrůstají z paždí nepatrných listenů, tvoříce hrozny, jejichž hlavní osy jsou přitloustlé; jsou bledě nachové, ale na špičce mají tmavonachovou skvrnu, (která i u jiných druhů se vyskytuje). Stavbou svojí podobají se docela květům dymnivek (str. 72). Mají totiž 2 vejčité, zoubkované lístky kališní (k) asi třikrát kratší koruny (bez ostruhy měřené) a ne širší korunní trubky, které však dosti záhy opa-

¹) Od lat. fumus = dým, poněvadž mnohé druhy mají listy jako dýmem očazené; odtud také jméno české i německé.

²) Srovnej s mákem zahradním na str. 66.