Na této straně začíná článek o rostlině:
Jarva žilnatá - Cnidium venosum [= Jarva žilnatá - Cnidium dubium]
Jarva miříkovitá - Cnidium apioides [= Jarva koromáčolistá - Cnidium silaifolium]

- 636 -

1. Jarva žilnatá (Cnidium venosum Koch - obr. 972) podobá se velice seselu zbarvenému. Jest dvouletá nebo vytrvalá, lysá, jen nahoře chudě a přímo větevnatá; má listy 2-3krát peřenosečné, složené z lístečků (úkrojků) čárkovito-kopinatých, po kraji ohrnutých a vespod žilnatých, sivozelených. Pochvy listové jsou značně veliké, poněkud nafouklé a u hořejších listův objímají lodyhu. Obal obyčejně chybí, obalíčky skládají se z listenů čárkovitých. Drobounké, bílé, velmi četné, prvoprašné kvítky, rozvíjející se až v srpnu a září, jsou hustě směstnány a vyvinují se v plody vejčité, oblé (f), s nezřetelným krajem kališním a 5 stejnými, křídlatými žebry na každé polovině. Při uzrání poltí se střední sloupek ve 2 ramena, ale tvrdky zůstávají na ramenech vnitřní stranou přirostlé (f₁). Bílek semenný jest téže povahy jako u seselů a všech rodů předcházejících (f₂).

Roste místy na vlhkých lukách, v příkopech a ve světlých hájích: v Čechách zejména ve vých. Polabí a Teplicko-Žatecku, na Moravě pouze v jižní části (na př. u Lednice, Nového Sídla v Mikulovsku i j.)

2. Na lesní stráni nad pražským Nebozízkem vyskytuje se zplaněle jihoevropská j. miříkovitá (C. apioides Spreng.), na niž poprvé (r. 1893) upozornil dr. Velenovský. Jest oproti předch. statnější a větevnatější, má širší listy s úzkými pochvami, složené z lístků vejčitých nebo podlouhlých, 2klaných až peřenosečných, rozestálých, a na spodu silně ztloustlý, dužnatý, vytrvalý oddenek. Kvete v červenci a srpnu; plody však zřídka vyvinuje.