Na této straně začíná článek o rostlině:
Pivoňka křovitá - Paeonia arborea [= Pivoňka dřevitá - Paeonia arborea]
Pivoňka úzkolistá - Paeonia tenuifolia
Ploštičník smrdutý - Cimicifuga foetida [= Ploštičník evropský - Cimicifuga europaea]
Samorostlík klasnatý - Actaea spicata

- 51 -

Z ostatních pivoněk u nás pro ozdobu pěstovaných zasluhuje zmínky p. křovitá (P. arborea Don., P. Moutan¹ Sims.) s větvemi dřevnatými a velikými květy bledoružovými, pocházející z Číny; a p. úzkolistá (P. tenuifolia L.) domovem v Uhrách, s listy rozstříhanými v čárkovité úkrojky a s květy krásně nachovými.

Rod 21. Ploštičník smrdutý (Cimicifuga² foetida L., Wanzenkraut — obr. 85) podobá se listy, květy i celým vnějškem samorostlíku (viz č. 22), jest však statnější (až 1½ m vysoký). Nazelenalé kvítky, objevující se v červenci a srpnu, jsou sestaveny v hroznech (A), které skládají latu; obsahují po 2—5 pestících, jež se mění v pýřité, stopkaté měchýřky (f). Malé, bělavé kor. plátky voní medem a mají na spodu medové jamky.

Roste na skalnatých lesních stráních některých krajin moravských, zejména v okolí Znojma, v údolí Sloupském a v okolí Macochy a Adamova; v Čechách nebyl dosud pozorován. Nelibě páchnoucími listy možno prý zapuzovati štěnice (ploštice), odkudž jeho jméno.

Rod 22. Samorostlík klasnatý (Actaea³ spicata L., Christophskraut — obr. 86) jest vytrvalá bylina s přímou lodyhou a řapíkatými, 2—3kráte trojeně zpeřenými listy, které se skládají z lístků podlouhle vejčitých, nestejně hluboce pilovitých, nemálo podobných lístkům černého bezu. Květy (F) jsou směstnány v hustém hroznu. Mají 4listý, bělavý, záhy opadavý kalich, 4 (zřídka 5-6) úzkých, žlutých plátků korunních, od četných tyčinek nesnadno rozeznatelných a jediný pestík, který se mění v černou, lesklou bobuli (f). Prašníky otvírají se jako u pivoňky a ploštičníku oproti všem ostatním rostlinám pryskyřníkovitým na straně vnitřní.

Opylení obstarává hmyz, který sice nedostává od rostliny za své služby medových šťav,

¹) Čínské její jméno. — ²) Z lat. cimex = ploštice, štěnice + fugere = prchati. — ³) Tímto jménem (řec. άκταία) rozuměli staří Římané a Řekové náš bez černý (Sambucus nigra); Na samorostlík bylo přeneseno asi proto, že lístky jeho mají velikou podobnost s lístky listů bezových.