Na této straně začíná článek o rostlině:
Mochna husí - Potentilla anserina

- 497 -

1. Mochna husí¹ neboli stříbrník (Potentilla anserina L, Silberkraut obr. 754) vyhání z vytrvalého oddenku přetrhovaně lichozpeřené listy, složené z četných, nestejně velikých, vejčitých, pilovitých, na rubu hedvábitě běloplsťnatých lístkův, a výběžkaté, na uzlinách kořenující, až 1 m dlouhé lodyhy. Květy vyrůstají od května do července na dlouhých stopkách jednotlivě z uzlin zdánlivě po straně lodyhy. Ve skutečnosti však končí se první osa výběžkaté lodyhy květem a z paždí posledního (nejhořejšího) listu vyrůstá druhá osa a to ve směru osy první, tak že se zdá býti jejím pokračováním; ta opět končí dlouze stopkatým květem atd. Dlužno tudíž považovati výběžkaté lodyhy této i některých jiných mochen za sympodium.

Stavbou podobají se květy mochen (F) květům jahodníku: mají miskovitou, nízkou číšku (t) a na jejím okraji 5 lístků kališních (k), 5 žlutých plátků kor. (c), které lístky kališní přesahují, a 20 tyčinek, které stojí ve 3 kruzích jako u jahodníku: ve vnějším kruhu jich jest 10 zákališních, které však zdánlivě stojí vždy po 2 před plátky korunními; v prostředním kruhu jich jest 5 zákorunních a ty jsou nejkratší; ve vnitřním kruhu jest jich též 5, jsou nejdelší a střídají se s předcházejícími (srovn. obr. 751). S lístky kališními střídá se na spodu 5 menších lístků, které tvoří tak zv. kalíšek. Morfologický význam kalíšku jest týž jako u jahodníku (viz pozn. ²) na str. 492); proto bývají lístky jeho často na konci rozeklány. Semeníků jest veliký počet, sedí uprostřed číšky na nízce homolovitém, nedužnatějícím lůžku a mění se uzrávajíce v jednosemenné nažky.

Čnělky přirůstají k semeníkům po straně (na břišním švu) jako u obou rodů předch.; tím liší se mochny, jahodníky a zábělník od ostružinníkův i kuklíku, u nichž vyrůstají čnělky na vrcholku semeníkův.

Opylení děje se jako u většiny mochen pylem cizím i vlastním, neboť hmyz, hledající na dně květů medoviny, přenáší obojí pyl na blizny, jež dospívají současně s prašníky. Při počasí pošmourném a na noc se květy více méně zavírají, čímž se podporuje opylení vlastním pylem, anyť zralé prašníky se setkávají s dospělými bliznami a pyl svůj o ně otírají. Kromě květů obojakých vyskytují se někdy též květy pestíkové.

Roste hojně u cest a na návsích, odkudž ji na Hané nazývají též návesníčkem. Dříve se jí užívalo v lékařství. Kneipp odporučuje thé ze sušených listův a květů jako výborný prostředek proti žaludečním křečem.

¹) Poněvadž jí husy rády nežerou, dlužno přívlastek její odvozovati odtud, že roste ráda tam, kde husy sedávají, zejména na návsích. Také v jiných řečech slovan. tak slove, na př. pol. gęsie ziele, chorv. gusja trava.