Na této straně začíná článek o rostlině:
Kuřinka červená - Spergularia rubra
Kuřinka ostnosemenná - Spergularia echinosperma
Kuřinka solná - Spergularia salina

- 292 -

1. Kuřinka červená (Spergularia rubra Presl., Lepigonum¹ rubrum Wahl. — obr. 477) jest jednoletá, dvouletá i vytrvalá bylinka s lodyhami spodem poléhavými, silně větvitými, kolénkatými. Listy (L) jsou čárkovité, vstřícné a na spodu opatřeny dvěma stříbrolesklými, suchomázdřitými, vejčitými palisty (b), které bývají na konci rozeklány ve dva hroty. Často vyrůstají z paždí listů ještě jiné listy, tak že se zdá, jako by byly listy v přeslenech. Květy (F), rozvíjející se v měsících letních, vyrůstají na tenkých stopkách buď z paždí listů, nebo na koncích lodyh a větví v jednostranných vidlanech. Mají 5 lístků kališních, s nimiž se střídá 5 růžových, opak vejčitých, asi stejně dlouhých plátků korunních. Tyčinek jest 10 a čnělky na vrcholku vejčitého semeníku jsou 3.

Opylení stává se většinou pylem vlastním, zvláště je-li počasí pošmourné, za něhož se květy ani nerozvíjejí.

Po odkvetení ohýbají se stopky květní dolů, později se však opět vzpřimují, z téže příčiny asi jako u kolence (str. 277). Zralé tobolky (f), asi zdéli kalicha, pukají ve 3 chlopně (tím liší se tento rod hlavně od kolenců, 5 chlopněmi pukajících).

Roste hojně jako plevel na písečnatých půdách. Aby se mohla zachovati i v parných dobách letních, kdy půda úplně vysýchá, tomu napomáhají zvláště listy; jsouce trochu dužnaté nastřádají si v době dešťů dosti vody, kterouž pak svým nepatrným povrchem velmi zvolna vypařují. Kdyby byly listy ploché, ztratily by vypařováním zajisté mnohem dříve nastřádanou vodu, nežli ji ztratí, jsouce nitkovité.

2. Kuřinka ostnosemenná (S. echinosperma² Čel.) podobá se celkem k. červené, za jejíž odrůdu ji také někteří považují, jest však útlejší, má palisty zcela nepatrné, široce trojhranné a málo lesklé. Černavá semena ]ejí jsou posázena bradavkami a delšími osténky, jež šedohnědým semenům k. červené chybějí. Jest známa dosud pouze z břehů Švarcenberského rybníku u Protivína, kde ji poprvé zjistil prof. Čelakovský r. 1876. Kvete jako všecky kuřinky až v měsících letních.

3. K. solná (S. salina Presl., S. marina³ Bes., Lepigonum¹ medium⁴ Wahl. — obr. 478) vyhání z vřetenovitého, tenkého kořene rozloženou nebo vystoupavou, namnoze žláznatě chlupatou lodyhu, porostlou čárkovitými, polooblými listy s široce vejčitými, skoro nelesklými palisty. Květy (F), poněkud větší než u druhů předch., barvy bledě růžové nebo bílé, dospívají v tobolky, které jsou o málo delší kalicha.

Roste na slané půdě (pastvinách, lukách a v příkopech) v okolí Libochovic, Mostu, Chebu a Oužic v Čechách, a na několika místech střední a jižní Moravy

1 ) Z řec. λεπίς = šupina + γόνυ = kolénko, vzhledem k suchomázdřitým palistům.

2 ) Z řec. εχινος = ježek + σπέρμα — semeno.

3 ) Lat. marinus = mořský.

4 ) Lat. medius = prostřední.