Na této straně začíná článek o rostlině:
Hvozdík pernatý - Dianthus plumarius [= Hvozdík písečný - Dianthus arenarius]
Hvozdík zahradní - Dianthus caryophyllus

- 262 -

Vyskytuje se na stráních u Bzence, Nikolčic, Krumlova, Hustopeče, Čejče a j. Kvete v máji a červnu.

8. H. pernatý (D. plumarius L. — obr. 425) připomíná velikými, úhlednými květy h. pyšný, anyť plátky korunní — barvy bledě růžové nebo bílé a pak obyčejně se 3 červenými proužky na spodu čepele — jsou asi do polovice rozstříhány v čárkovité úkrojky. Ostatně vyhání z položených, hustě trsnatých pníčku přímé, lysé, sivozelené, pouze asi 2 dm vysoké lodyhy, nesoucí 1—2, řidčeji více

vonných květů. Čárkovitě šidlovité, tuhé listy jsou po kraji drsné, a bylinné, po kraji mázdřité listeny kalíšku sahají pouze asi do ¼ trubky kališní.

Roste v Čechách na stráních u Klenče a Vražkova blíž Roudnice n. L., kde na něj poprvé r. 1896 upozornil prof. Val. Weinzettl, a v jižní Moravě na keřnatých stráních hor Pavlovských a Mikulovských.¹ Též se pěstuje v zahrádkách. Kvete v červnu a červenci.

Pozn. Na stráni u Klenče byl pozorován též míšenec h. pernatého s kartouzkem (D. Carthusianorum X plumarius).

Z druhů cizozemských, pěstovaných u nás vedle druhů domácích (na př. sivého, pyšného, pernatého a j.) pro ozdobu v zahrádkách a květináčích, zasluhují zmínky zejména tyto:

1. H. zahradní neboli karafiát,² na Moravě hřebíček (D. caryophyllus³ L., Gartennelke — obr. 426) — vyhání z oddenku dlouhé, čárkovité, trochu žlabovitě prohnuté listy a lysé, sivé, 3—6 dm vysoké, nahoře nejčastěji vidlanovitě rozvětvené lodyhy s velikými, libovonnými, obyčejně plnými květy rozličných barev: od zcela bílé až do temně nachové.

¹) Hory Pavlovské s blízkými kopci Mikulovskými tvoří ostrůvek květeny pontické, hostíce vzácné druhy rostlin, jichž bychom jinde marně hledali; srovnej V. Spitznera: »Květena Moravy« ve Vlastivědě moravské.

²) Zkomoleno z věd. caryophyllus; v Matthioliově Herbáři čteme karaffilát.

³) Z řec. κάρνον = ořech + φνλλον = list. Tímto jménem zvali Řekově hřebíčkovec, na který se výklad dosti dobře hodí, poněvadž plátky korunní tvoří mezi cípy kališními oblou stříšku, podobnou oříšku. Linné přenesl tento název na tento hvozdík, jelikož květy jeho připomínají vnějškem květy hřebíčkovce.