Na této straně začíná článek o rostlině:
Vítodovité - Polygaleae [= Vítodovité - Polygalaceae]
Vítod obecný - Polygala vulgaris

Řád XXI. Vítodovité (Polygaleae)

jsou vytrvalé, drobné byliny nebo kříčky se střídavými, celokrajnými, bezpalistnými listy a souměrnými květy, sestavenými nejčastěji v konečných hroznech. Květy (obr. 379 a 380) mají 5 lístků kališních, z nichž oba postranní jsou obyčejně křídlatě rozšířeny a korunovitě zbarveny, a korunu ze 3 plátků, z nichž spodní (přední) jest člunkovitě vydutý a dole srůstá s oběma plátky postranními v trubku,¹ ku kteréž i 8 dvoubratrých tyčinek jest přirostlo. Svrchní pestík, složený ze 2 plodolistů, ale o jednoduché čnělce, vyvinuje se v 2pouzdrou tobolku, která ve vnitřním úhlu každého pouzdra chová po 1 semeni a dozravši puká pouzdrosečně ve 2 chlopně.

Obsahují 2 rody: Polygala, s kalichem vytrvalým, o 3 druzích a Chamaebuxus, s kalichem opadavým, o jediném druhu; někteří stahují však všecky 4 druhy v rod jediný - vítod.

1. Vítod² obecný (Polygala³ vulgaris L, Kreuzblume - obr. 378) jest drobná, vytrvalá bylina s jednoduchou nebo větvitou, lysou lodyhou a střídavými, kopinatými, v kratičký řapík súženými nebo přisedlými, celokrajnými, leskle zelenými listy. Souměrné, s boků smačknuté, modré, růžové nebo bílé květy, objevující

1 ) Poněvadž kor. plátky spolu na spodu srůstají, měly by se vítodovité uváděti vlastně mezi rostl. srostloplátečnými.

2 ) Dle Jungmanna jest toto slovo vzato z ruštiny. Jest asi spřízněno se slovesem víti (ve stslov. viti), jako na př. srb. vita jela = štíhlá jedle, nebo pol. witwa = vrba košařská.

3 ) Z řec. mnohý γάλα = mléko; o některých druzích domnívali se dříve, že po nich krávy a kozy dobře dojí. Odtud i polské jeho jméno mleczuica a chorv. mnogomliečac.