Na této straně začíná článek o rostlině:
Trýzel tvrdý - Erysimum durum
Trýzel vonný - Erysimum odoratum
Trýzel škardolistý - Erysimum crepidifolium

- 107 -

asi 2 mm široké šešule jsou na obloukovitě odstálých stopkách k ose více méně přiloženy a mají čnělky 3— 4krát delší než širší.

Roste místy podél řek, na zdech, na hrázích mezi kamením, v křovích a na nevzdělané půdě, v Čechách zejména v poříčí Labe, dolní Vltavy a střední Ohře, na Moravě hlavně v části jižnější. Kvete v máji a červnu.

4. T. tvrdý (E. durum Presl, E. virgatum¹ Autt. — obr. 173) podobá se drobnými kvítky a přímo, často prutovitě větvitou lodyhou předcházejícímu; má však listy tuhé, přikožovité, tmavě modrozelené a od hustých chloupků našedivělé, na spodní části lodyhy podlouhlé, nepatrně zoubkované, až pilovité, čím výše však na lodyze užší a celokrajné. Květy a poupata spočívajíce na stopkách asi zdéli kalicha, jsou na koncích lodyhy a větví směstnány tak, že tvoří nahoře plochy mírně vyduté. Šešule mají čnělku jen nanejvýš 2krát tak dlouhou jak širokou (f) a přiléhají ztuha k osám hroznů.

Roste v některých krajinách (v Čechách v okolí pražském, v Polabí a Rudohoří, na Moravě zvláště v části střední a jižní) na podobných místech jako předcházející. Kvete až v červenci a srpnu.

5. T. vonný (E. odoratum Ehrh., E. pannonicum² Crantz — obr. 174) má větevnatou lodyhu a podlouhle kopinaté listy více méně hluboko a oddálené zubaté nebo skoro celokrajné a od trojramenných chlupů šedivé a trochu drsné. Poměrně veliké a (zvláště za večera) slabě vonné květy, rozvíjející se od června do srpna, stojí na krátkých stopkách (jež nejsou delší svých kalichů), mají citronově žluté, as ½ cm široké plátky kor. a mění se v dlouhé, ostře 4hranné, hedvábitě plstnaté a na hranách zelené, lysé šešule, které spočívají na tlustých, krátkých stopkách a mají na vrcholku značně vyvinutou, dvoulaločnou bliznu (f).

Roste na kamenitých stráních, keřnatých pahorcích a pokrajích lesů v některých okresích Čech, zejména v okolí Prahy, Mělníku, Roudnice, Litoměřic, Žatce a Teplic, jakož i v jižnější Moravě.

6. T. škardolistý (E. crepidifolium³ Rchb. obr. 175) má lodyhu dole jednoduchou, dřevnatou (někdy fialově naběhlou), se zbytky loňských, uschlých listů, nahoře však obyčejně rozvětvenou; listy jsou podlouhle kopinaté, oddálené zubaté nebo (nahoře) skoro celokrajné a někdy koncem poněkud dolů ohnuté; úhledné květy spočívají na krátkých stopkách (jež nejsou delší kalicha) a mají sírožluté, as ½ cm široké plátky. Dlouhé, 4hranné, ale při tom trochu smáčknuté šešule (f) odstávají šikmo od osy hroznu, sedíce na stopkách zcela krátkých, ale skoro tak tlustých jak jsou samy; jsou šedozeleně pýřité a mají paličkatou bliznu.

¹) Lat. virgatus = prutovitý; virga = prut. — ²) Pannonia slula jižnější část Uher, odkudž asi tento druh do severnějších krajin se rozšířil. — ³) Slož. z crepis = škarda (viz tam) + folium = list.