Mařina¹ barvířská (Rubia² tinctorum³ L.) vyhání z rozvětveného, jako prst tlustého kořene vystoupavé, až přes 1/2 m vysoké, větvité lodyhy posázené na hranách háčkovitými ostny. Kopinaté nebo podlouhle elliptičné, tuhé, na okraji a hřbetním nervu silně draslavé listy jsou sestaveny do 4četných nebo 6četných nepravých přeslenů; ve květenství však přecházejí listy ve vstřícné listeny. Z paždí těchto listenů vyrůstají 4hranné větve, které se rozvětvují většinou v trojvidličné vrcholíky žlutých kvítků podobného složení, jaké mají květy svízelů (Galium). Oproti květům svízelovým jsou však květy mařiny větší a namnoze 5četné a dospívají v plod poněkud zdužnělý, barvy posléze černé.

Mařina barvířská jest domovem v teplejší Asii a v jižní Evropě (ještě také na př. v okolí Avignonu v jižní Francii), kde ji pěstují dosud místy na polích. Druhdy byla jakožto barvířská rostlina pěstována též v Evropě střední, zejména v Hollandsku, v Elsasích, v Pruském Slezsku, ano i v zemích našich; nyní se vyskytuje u nás pouze porůznu zplanělá.

Pěstování její vyžaduje hluboké, lehké půdy hlinité a vápnité. Jsouc rostlinou vytrvalou, dává každého roku nať, která se na podzim sežne a zkrmí dobytkem. Hlavní užitek poskytuje ovšem oddenkem a kořeny, jež obsahují krásné červené barvivo; proto rozžvýkány zbarvují také červeně sliny.

Ve třetím roce dosáhne oddenek největších rozměrův a obsahuje nejvíce barviva, pročež se i s kořeny vykope, očistí se od hlíny a buď na slunci nebo ve zvláštní sušírně se usuší. Po té se obyčejně ještě mlácením zbaví vlášení a svrchní kůry, načež se dává buď v celosti nebo rozemletý do pytlů a sudů pro obchodní dopravu. V obchodním světě mu zpravidla říkají mořena. Nejlepší zboží pochází z jižní Francie - mořena avignonská neboli francouzská, jakož i z Malé Asie a z ostrova Kypru - mořena levantinská neboli lizari, alizari⁴. Poslednější mořena nepochází však z kořene mařiny barvířské, nýbrž z příbuzného, velice podobného druhu mařiny cizí (Rubia peregrina L.).

Červené barvivo v mořeně obsažené, známé obyčejně pod jménem turecké červeni, náleželo k nejznámějším a nejdůležitějším barvivům obchodním; upotřebovaloť se ho k barvení tkanin a bavlny, ku přípravě vodových i olejových barev a k výrobě alizarinového inkoustu.

V novější době bylo ovšem přirozené barvivo z mořeny téměř úplně zatlačeno alizarinem umělým, který vyrábějí v továrnách z anthracenu, tuhé součásti kamenouhelného dehtu.