Epilobium montanum - vrbovka horská

Slovensky: Vŕbovka horská

Čeleď: Onagraceae - pupalkovité

POPIS:

Vytrvalá, 10 až 120 cm vysoká bylina. Lodyha přímá nebo obloukovitě vystoupavá, oblá, často červeně naběhlá, chlupatá, v květenství obvykle žláznatě chlupatá. Listy vyjma nejhořejších vstřícné, vejčité, vejčitě eliptické nebo kopinaté, v dolní čtvrtině nejširší, pilovité, krátce řapíkaté až přisedlé. Květy před rozkvětem nící, korunní lístky dvoulaločné, růžové až načervenalé, blizna 4laločná. Kvete v V až IX.

STANOVIŠTĚ:

Lesy, lesní světliny a okraje, paseky, parky, neudržované zahrady, ploty, roste na půdách čerstvě vlhkých až vysýchavých, výživných, hlinitých až slabě štěrkovitých.

ROZŠÍŘENÍ:

V ČR na celém území hojně, nejvíce od pahorkatin po horské oblasti. Celkově roste téměř v celé Evropě, na jihu po střed Pyrenejského poloostrova, v Asii až po řeku Ob, pohoří Altaj, Kavkaz, Přední Asii, Japonsko. 

LÉČITELSTVÍ:

Sbírá se kvetoucí nať a to na počátku květu.
Obsahuje antokyany, třísloviny, slizy a další málo známé látky.
Droga se užívá zejména při zánětu prostaty a při stařeckém nezhoubném zbytnění prostaty, příznivě též působí při zánětu ledvin a močových cest. Občas se uvádí i protinádorové působení vrbovky, které však není prokázáno.
Podává se ve formě odvaru, který se připravuje z jedné polévkové lžíce drogy, jež se spaří čtvrt litrem vody a nechá se 15 minut luhovat. Podává se 2x až 3x denně.