Vytisknout
Kategorie: Slovník rozličných pojmů
Zobrazeno: 913

Stonek (kaulom)

- nadzemní, článkovaná část rostliny, na které vyrůstají listy a květy.

Funkce stonku:

V souvislosti se změnou funkce může být stonek přeměněn:

Stavba stonku:

Povrch stonku je kryt pokožkou s průduchy. U dřevin je později pokožka nahrazena borkou. U rostlin bez druhotného tloustnutí se pod pokožkou nachází primární kůra. Střed stonku tvoří stélé, jejíž uspořádání je odlišné u rostlin jednoděložných, nahosemenných, dvouděložných dřevin a dvouděložných bylin - více viz heslo svazky cévní.

Nová pletiva stonku vznikají v jeho vrcholových částech, která obsahují dělivé buňky - meristém. Pro tuto část stonku bývá užíváno označení vzrostný vrchol, apikální meristém nebo vrcholový meristém.

Stonky mohou dosahovat výšky i přes 100 m (u některých "mamutích" stromů - např. u sekvoje obrovské -Sequoiadendron giganteum) nebo délky až 300 m (u některých lián, např. u rotangu skalního zvaného také ratan -Calamus rotang) a šířky i přes 10 m (např. u již zmíněné sekvoje). U některých rostlin ale naopak dochází k úplnému potlačení růstu stonku.

U semenných rostlin je stonek založen již v semeni v podobě hypokotylu, který je pokračováním radikuly. Na hypokotyl navazuje epikotyl, z něhož dále vyrůstají jednotlivé články stonku oddělené uzlinami.

Typy stonku:

Podle tvaru může být stonek válcovitý, hranatý, rýhovaný, žebernatý, křídlatý aj.

Podle růstu se stonky dělí na přímé, vystoupavé, poléhavé, plazivé, ovíjivé a popínavé.

Větvení stonku - viz samostatné heslo.